Dívám se z okna. Venku je jarní dopoledne zmítané vichřicí se sněhem. Škaredá středa 1. dubna 2015 jakoby chtěla dostát svému názvu. Já, naplněna smutkem poslední kapitoly audioknihy „A hory odpověděly,“ stojím zamyšleně u okna a čekám, až vítr odvane melancholické myšlenky. Přání se plní a venku jsou prosluněné Velikonoce 1954.
Malá holka v bílé halence s balonkovými rukávy, červené sukni, taková malá Červená karkulka bez čepičky, postává s velikonočními vajíčky v košíčku a čeká na kamarády. Všichni chodí denně do tři kilometry vzdálené místní školy, úžasnou alejí stromů, která je pokaždé jiná. Jednou holá, opuštěná mezi poli zvrásněnými zoranými brázdami, kde se schovávají poslední zamrzlé kaluže, jindy sytě zelená a na podzim oblečená do těch nejkrásnějších barev. Školáci neodolají a nosí domů kytice barevných listů.
Nevím, jak dlouho se dívám přes sklo, ale pocity se neplánovaně transformují do tolikrát opakované touhy vzdorovat času a vrátit se do míst bezstarostného a neskonale šťastného dětství. A opět je mi smutno při pomyšlení, že se tak asi nestane.
Po letech chápu, proč maminka chtěla v pozdním věku navštívit své rodiště, Kostelec nad Labem.
Vydali jsme se s rodiči na dlouho plánovaný výlet. Rodný domek měl již nového vlastníka, stal se víkendovým útočištěm Pražáků. Potok, který při jarních povodních zaplavoval blízké domy, byl nově regulovaný, na návsi zůstala kašna v původní podobě, ale okolí se podle slov maminky tolik změnilo, že z toho byla nakonec smutná a celou zpáteční cestu v autě nepromluvila. Dodnes nevím, zda si sen splnila.
Musím být pozitivnější, jsou Velikonoce! Podle tradice bych si měla koupit něco nového, aby mě „beránek nepokakal.“ A co virtuální dárek? Sedám k počítači a do vyhledávače zadávám adresu, Brno-Černovice, Húskova 45. S úžasem malé holky hledím na rohový dům s novou fasádou. Prstem se dotýkám oken, za kterými sedíme s rodiči, a nemohu přestat. Jen tři obrovské turecké lísky jsou nahrazeny malými stromky, ještě fixovanými kůly, aby vyrostly hezky rovné.
Je mi krásně. Opět jedna naplněná touha.