U příležitosti Dne holokaustu, jímž si Izrael připomíná oběti nacismu, zveřejnil izraelský deník Haarec příběh české návrhářky Hedwigy Strnadové. V roce 1939 se její manžel obrátil na příbuzné v USA se žádostí o pomoc sehnat pracovní povolení, aby se oba mohli vystěhovat a uprchnout před nacisty. Nepodařilo se jim to a Hedwiga i její manžel Paul se zařadili mezi židovské oběti války.
Příběh se podařilo zrekonstruovat Židovskému muzeu v Milwaukee v americkém státě Wisconsin. Podnětem byl materiál, který našel na půdě domu po svých rodičích milwaukeeský právník Burton Strnad. V obálce s černou svastikou poslané z Československa v prosinci 1939 psal Paul Strand svému bratranci a Burtonově otci Alvinovi.
Byla to zoufalá žádost o pomoc s vystěhováním z Evropy. Obálka obsahovala také módní návrhy Hedwigy Strnadové namalované na kvalitním papíře. Měly Alvinovi posloužit jako důkaz, že Češka bude schopná se v USA uplatnit jako návrhářka, protože v tomto oboru úspěšně pracovala i v Praze. "Máme zájem co nejdříve odjet z Evropy, protože v této zemi už nedokážeme sehnat práci. Poslal jsem také návrhy své ženy a doufám, že krejčovský závod, o němž jsi mi psal minule, je ocení," stálo v dopise.
Burton Strnad materiál předal muzeu, které do pátrání po objasnění celého příběhu zapojilo archiváře, antropology, odborníky na holokaust a historiky. Výsledkem je výstava Sešité dějiny z holokaustu, která právě skončila v Milwaukee a poputuje do Detroitu, Chicaga a New Yorku.
Historici pátrali po manželech Strnadových v jeruzalémském památníku obětem holokaustu Jad vašem. Jméno Paula Strnada se tam objevilo ve výpovědi Brigitte Neumannové, která byla neteří Strnadových. Neumannová popsala Hedy Strnadovou jako nezávislou ženu plnou života. Rudovlásku, která kouřila, což tehdy u žen nebylo obvyklé. Měla vlastní návrhářský ateliér, v němž zaměstnávala početný personál, a také věrné zákazníky, kteří měli rádi její jemný vkus a osobitý návrhářský styl.
Manželé provozovali také loutkové divadlo a když krejčí nebyli právě vytíženi, vytvářeli obleky loutek. Neumannová věděla, že v roce 1944 byla Heda Strnadová ještě v Terezíně, takže zemřít musela na konci války.
Americkému muzeu se podařilo díky trpělivému pátrání po faktech oživit příběh Hedy Strnadové. Místní divadelní kostyméři ušili podle jejích návrhů osm modelů a doplňků k nim. "Nikdy jsem si neuvědomil, že to vlastně kreslila ve snaze zachránit se. Jak je možné nakreslit něco tak radostného v tak temné době? Levandulový kabátek, radostné květinové vzory, růže na večerních šatech. Kdo to dokázal nakreslit, když se svět kolem něj rozpadal?" řekl hlavní návrhář divadelních dílen Alexander Tecoma ke kresbám Strnadové.
