Samozřejmě, že fandím našim na každém šampionátu, ale zásadně netipuji. Možná z jakési trýznivé pověrčivosti, že bych mohl něco zakřiknout, namíchnout hokejového boha a podílet se na špatném výsledku.
Došlo to tak daleko, že odcházím od televizoru, když prohráváme. Ne, že bych nad našimi lámal hůl, ale proto, že třeba, když se na utkání nebudu dívat, půjde jim to možná lépe. Kupodivu to docela často funguje. Za pět minut se k sledování vrátím a je vyrovnáno. Mizím podruhé a ejhle – už vedeme. Projevil jsem pokoru, hokejový bůh se smiloval a už mne nechá dodívat se až do vítězného konce.
Tentokrát jsem udělal výjimku. Vsadil jsem si v Tipovačce i60. A to dokonce až tak, že Češi získají zlaté medaile. Co mě k tomu vede?
Charakter, který mužstvo prokázalo v minulých zápasech. Třebaže se nevyvíjely podle našich představ, hoši nesložili zbraně, ale naopak začali létat na nejvyšší rychlostní stupeň. Tenhle mančaft má prostě soudržnost, kterou jsem už dlouho neviděl. Všichni táhnou za jeden provaz – hvězdy z NHL i mladé pušky z domácí či jiné evropské ligy. Nikdo si na nic nehraje, všichni hrají pro tým. A to bývá pro vynikající umístění na hokejovém mistrovství nejdůležitější.
Neříkám, že nebudu muset zase odcházet od televize. Například při utkání s Kanadou je to asi nezbytné. Ale věřím, že nakonec šampionát vyhrajeme. A když ne, získáme alespoň stříbro nebo bronz.
Hoši, do toho!
