Nedávno jsem tady uváděla postřehy vnuka mé příbuzné Davida, který odjel na roční studijní pobyt do Ameriky. S jejím dovolením přetiskuji třetí část.
III. část
0:50-00:20, sobota 6. září 2014, Pittsfield, Maine, Spojené státy
Tenhle týden byla husťárna. Když si představím, že to byl první týden a že by to mohlo být ještě těžší, opravdu se obávám o svůj další pobyt na tomto institutu. I když jsem někde zaslechl, že by se snad vyhazovat nemělo. Událo se toho tolik, že nevím, zda si na všechno vzpomenu. Dobrá, sice už vidím rozmazaně monitor, ale pokusím se.
Minulý víkend jsem šel se svým spolubydlícím do Manson parku. Je to docela velký kus země potažený trávou se spoustou hřišť na fotbal, tennis a nějakou divnou věc s klackama, houpaček a workout místeček. Když jsem si tam cvičil na hrazdě a ručkoval přes něco, co připomíná ufo talíř, můj čínský přítel se mě zeptal, zda nechci jít na most. Why not? Šli jsme přes celý park, přes pole, až jsme přišli do lesa. Bylo už docela pozdě a v lese nebylo vůbec vidět. Člověk by neřekl, jak rychle se setmí.
Během přeskakování kořenů jsem si všiml nějakého nápisu. ‚K hrobům‘ a šipka. Super. Okamžitě se mi vybavilo Věřte, nevěřte a spoustu dalších filmů, které by se sem parádně hodily. Naštěstí nějakých 20 yardů byl vytoužený most přes řeku. Byl dlouhý asi 30 yardů a celý z prken. Na něm bylo ještě docela vidět. Zdrželi jsme se tam asi 5 minut. Bylo to tam fakt pěkné. Ale hlavně se nám nechtělo zpátky. Rozhodl jsem, že přejdeme most na druhou stranu a půjdeme dál. Cesta vedla také lesem. Jako všechno v Americe, vedla naprosto rovně.
Tak si tak vykračujeme, když v tom se před námi začalo něco hýbat. Přes cestu se plazil had nepříliš vzdálený filmové anakondě. Nebo si ho tak aspoň pamatuji. Následně jsme tam asi 10 minut nehnutě stáli a přemýšleli o naší situaci. Spolubydlící se chtěl vrátit zpátky přes most a hroby. Otočili jsme se a viděli téměř nekončící cestu. Nechtěl jsem se pokoušet někoho vzbudit, takže jsem mu řekl, že to musíme dát, když jsme už tak daleko. Zbytek cesty jsme šli stylem gejšy. Ne není to jeden ze stylů umění ninjů zahrnující lítání mezi stromy. Snad jen šoupání nohou a hrnutí všeho před sebou, takže si v podstatě postavíte i přístřešek. Nakonec jsme došli na koleje, po nichž jsme došli až do města. Po zbytek dne se nic moc nedělo, snad jen to, že jsem asi zrušil jedny slipy.
Zbytek týdne mám víceméně slitý dohromady, protože jsem byl buď v kómatu, nebo se sepjatýma rukama modlící se k bohu. Každopádně následující řádky se budou týkat buď fotbalu, nebo školy. První povinnosti, potom zábava. Jsem zvědav, kdy začne ta zábava. Škola začala v úterý. A nemyslete si, že to byl takový ten začátek na rozehřátí, kdy všichni očekávají, že jste ze všeho toho lihu z prázdnin naprosto vygumovaní. Okamžitě jsem dostal ze všech předmětů domácí úkoly. Na každý úkol mám 2 dny, protože stejné předměty mám každý druhý den. A že to opravdu nejsou jen nějaké sranda úkolíčky. Většina z nich vyžaduje minimálně půl hodinovou aktivitu, ale většinou mi to zabere víc času.
S čistým svědomím vám mohu říct, že by zde naprostá většina mé gymnazijní třídy propadla. Domácí úkoly tvoří podstatnou část klasifikace, většinou třetinu. Pamatujete si, jak jste nikdy nikdo nespočítal 3 příklady na matiku? Já jich dostal 40. Trvalo mi to 3 hodiny. Jinak když už jsme u té matiky, psali jste z ní někdo někdy esej? Jo, zní to jako vysokoškolský vtip, ale já to opravdu dostal za homework. America is crazy. Víte, co jsme dělali na Environmental science? Skládali vlaštovky. A to bez koz. V půlce hodiny jsme dostali úkol složit vlaštovku, která doletí co nejdál. Potom jsme dostali asi 4 papíry na vyplnění, zahrnující postup hledání materiálů a návodů, sestrojení, grafy a dál jsem se zatím nedostal. Samozřejmě jako homework. Na další hodině jsme je půlku času (nezapomeňte, že tady je to 40 minut) házeli po chodbě a měřili uletěnou vzdálenost. Druhou půlku jsme pleli školní zahrádku. Další úkoly jsou většinou o zodpovězení nějakých otázek a to v odstavcích, ne slovech. Jinak všechny vás určitě zajímá angličtina. Myslel jsem si, že jsem docela v cajku. No byl jsem. Dokud nepřišla fyzika. Jooo, tenkrát mi bylo fakt vedro. A to zrovna tenhle učitel to dost polyká. Slova, samozřejmě. Nevím, zda si to dokážete živě představit, ale je to opravdu docela drsný psychický nápor, když učitel tam něco mumlá a všichni ostatní začnou něco rýsovat a vy jste zatím pochopili jen pozdrav na začátku.
Už jsem vám říkal, že je zakázáno nosit do školy rifle a všichni, i holky, musí nosit košile? Jediná výjimka je pátek. V ten den můžete nosit, co chcete, ovšem pokud nemáte school dress, musíte zaplatit jeden dolar. Škola je od 7:45 do 14:45, od tří začínají tréninky a kluby. Fotbal trvá většinou do 6 hodin, do 6:30 je večeře a od 7 hodin se musí všichni ubytovaní dostavit do jídelny a do 8:30 se učit. Jenže většinou je tolik úkolů a všeho, že to člověk stejně ještě dělá na pokoji. Kort, když tomu pořádně ani nerozumí. Tento týden jsem spal většinou jen něco málo přes 6 hodin. Jinak poslední věc. Pamatujete si, jak jsem psal o tom, že každému studentovi škola půjčí Ipad? Ve většině předmětů jsou hodně využívány. Učitel přes ně například pouští prezentace, takže se nemusíte namáhat koukat přes celou třídu na plátno, ale máte to hned před sebou. Nebo přes ně učitel dává live otázky a vy na ně odpovídáte. A nebo si na nich hledáte překlad slov, což je moje nejčastější aktivita. Spousta mých asijských spolužáků na nich o hodiny paří GTA. O fotbale napíšu něco až zítra.
