Nedávno jsem tady uváděla postřehy vnuka mé příbuzné Davida, který odjel na roční studijní pobyt do Ameriky. S jejím dovolením přetiskuji šestou část.
Po škole jdu okamžitě na trénink fotbalu. O tom ale až někdy později. Po fotbale utíkám na večeři, z večeře do sprchy a potom do půlnoci až jedné hodiny dělám úkoly. Akorát to má jeden vtipný háček. Od deseti na nás klepou dozorci, abychom zhasli, takže vždy musíme vycpat škvíry kolem dveří hadrama, aby světlo neprosvítalo. Druhý den od šesti jedeme odznova. Poslední týden jsem od pondělí jel na autopilota a probral se až v sobotu ráno.
V předchozích týdnech byla na mě také uspořádána razie, takže mi zabavili všechny čtyři nože. Prý to na mě někdo prásknul učiteli. Už po něm pátrám, ještě mi zůstaly nůžky na nehty. Naštěstí ji udělal můj trenér fotbalu, takže jsem mu v pohodě vysvětlil, že jsem zatím neměl v plánu nikoho zabít a že je to rodinná tradice. Ukázal jsem mu video sestry, jak zasekává nože do terče, takže jsem bez problému. Ačkoliv se vám může zdát zdejší školní systém poněkud srandovní, mohu vám říct, že je náročnější. Sice zde nemusíme tak děsně memorovat, ale zase toho musíme strašně moc dělat sami. A taky nasazení žáků je úplně jiné. Upřímně, jak dlouho se připravujete denně do školy? Lidi zde i několik hodin. Je tu dokonce jeden Asiat, o kterém se vypráví mýty. Teď je v maturitním ročníku, ale už minulý rok, tzn. ve třeťáku, si zvolil nejvyšší úroveň ze všech předmětů, co měl, a denně spal jen 2 hodiny. Takže už rok před ukončením zdolal to nejtěžší, co mu tahle škola může nabídnout. Letos každý druhý den odjíždí studovat na univerzitu, i když je stále student střední školy. Po této škole půjde na MIT, což je spolu s Harvardem zřejmě nejlepší univerzita na planetě.
Když jsme u Číňana, zajímá vás čínské školství? Sice jsem tam zatím nestudoval, ale z vyprávění jsem si udělal obrázek. To, co zde napíšu, je výjimečně bez přibarvení. Představte si, že mají školu od 5:50 - 6:30, v tomto čase musí číst knihu nebo učebnici. V 6:50- 17:45 probíhá klasická výuka a v 18:10 - 21:55 musíte být ve škole a dělat si úkoly. Ale prý to většinou nestíhají, takže to potom dělají ještě doma do půlnoci. A o víkendu jim rodiče platí soukromé lekce. A přesto spousta z nich jde potom manuálně pracovat do továren, protože na dobré pozice je velká konkurence. Navíc učitel má právo žáka mlátit, a to i před třídou a rodiči. Když si rodič stěžuje, je jejich dítěti zakázán vstup do školy. Můj spolubydlící mi říkal, že je naprosto běžné, že děti skáčou ze střech a oken jejich školy. Samozřejmě ne po stovkách, ale každoročně se někdo najde. Tohle si pamatujte, až vás bude štvát slohovka z rodného jazyka. Kvůli tomuhle se každý snaží zdrhnout z Číny. A asi i proto je tu skoro každý ubytovaný Asiat.
Zajímají vás bláznivé, ale i děsivé praktiky, které Číňané dělají, aby se dostali do USA? Podotýkám, že všechno zastřešují agentury a ani jedna z těchto věcí není levná. Asi nejvtipnější je to, že vám agentura zajistí nějaký let, který vede nad územím USA, a jakmile ho protínáte, vyhodí vás z letadla s padákem. Samozřejmě jste ilegál, takže se pravděpodobně zašijete do nějakého China Townu. Mám ještě jednu, pro mě nepochopitelnou taktiku. Když se narodíte v USA, jste Američan a nezáleží na tom, že den vašeho narození byl jediný den, co jste byli v USA. Takže agentura zajistí těhotné matce turistické vízum a pošle ji tam. Porodí zde a odletí do Číny. Dítě nechá agentuře, která se o něj stará až do tří let a potom ho pošle zpátky do Číny za rodiči. Tohle dítě naopak potřebuje povolení na pobyt v Číně. Samozřejmě oba způsoby jsou velmi drahé, ale jsou možné. Stačí si vybrat agenturu. Jednoho Číňana jsem se ptal, co by musel udělat, kdyby chtěl do ČR. Během tří minut mi přečetl ze stránek agentury, že zaplatit 30 tisíc dolarů a umět česky. Říkal ale, že k nám se asi nechystá. Kvůli češtině.
Vzpomněl jsem si i na poslední hodinu angličtiny. Řešili jsme chorobu dnešní doby zvanou feminismus x šovinismus, a že čím dál víc kluků se v dnešní době chová, obléká a upravuje jako holky. Mmmm, to jsem se zase vyřádil. „Vzal sis na mě bič a kleště a já křičím: Já chci eště!!!“
To je poslední část Davidových zážitků z pobytu na střední škole v USA. Byl asi zaneprázdněn studijními povinnostmi, taky je možné, že si zvykl a už si nemusel kompenzovat stesk po domově svým psaním. Nejspíš asi přestal psát proto, že byl na Vánoce doma a vše svým kamarádům a známým vylíčil ústně.
Věřím, že vás, čtenáře i60, Davidovy zápisky zaujaly tak jako mne.
