Dávno tomu. Vedro jako dnes a já se ubírám do práce. Musím jet metrem. Tramvají bych jela hodně dlouho. Mám klaustrofobii. V metru se klepu strachem, ale snažím se být statečná.
Zastavujeme v tunelu mezi stanicemi. Asi se něco děje. Zelenám a omdlívám. Někdo mě křísí a jsem na nástupišti metra.
Práce čeká, ale na mne už asi ne. Nemám se tam jak dostat. Blízko domova žádnou práci neseženu. Pomoc odnikud nepřichází .
Chudnu, hubnu a jsem bezdomovec.
Jak málo stačí...