VII.
Když ji Vladimír zavolal, že dnes odpoledne sejdou v jeho bytě na Malé Straně, měla radost. Od jeho bytu měla klíče, a tak se těšila, že po cestě koupí malé dobroty, připraví pohoštění a budou si jen oni dva sami pro sebe.
V malém lahůdkařství po cestě nakoupila malý žlutý meloun a pršut. Uměla servírovat žlutý meloun s italským pršutem - prosciuttem. Pršut měli oba velmi rádi. Je to výborná usušená vepřová šunka, odtud pochází i název z latiny "perexsuctum" důkladně usušený, italský prosciutto. Je chuťově velmi výrazný. A proto se dobře hodí ke žlutému melounu. K tomu dobré víno nemusí kupovat, protože Vladimír měl vždy nějakou dobrou láhev ve své vinotéce. Ještě přikoupila olivy a sušená rajčata.
Byla natěšená a vyšlapovala si s radostí, jak si vzájemně zpestří letní odpoledne a budou si vyprávět a vyprávět. V tom si spolu velmi rozuměli. Když se blížila k bytu, nemohla najít klíče, a tak zvonila dole u vchodu do domu, ale Vladimír se zatím neozýval. Časově už měl být doma, zdalipak se ještě někde zastavil ? Nakonec si uvědomila, že klíče má ve služební tašce. Nosila vždy elegantní kabelu, a k tomu velkou koženou tašku přes rameno, tzv. spisovku, která jí sloužila na převoz jejích návrhů.
Když se konečně prohrabala ke klíčům, tak slyšela, jak někdo nastupuje v horním patře do výtahu. Bylo to úplně nahoře, kde bydlel Vladimír. Ivana stále pokračovala svůj výstup po schodech.
Když se doplazila nahoru, byla překvapena, že byt nebyl uzamčen, na to byl Vladimír Karmazín velmi pečlivý. Otevřela a byla zděšena. Byt byl v hrozném nepořádku, jakoby někdo raboval, ale věci byly jen rozházené. Nevěděla vůbec, co si má počít, a tak z pevné linky volala svého milého. Ten měl vypnutý mobilní telefon. Co nyní ? Počká, až se vrátí.
VIII.
"Pohybuješ se výborně, bude to cudná fotka na obálku, vypadáš tak nevinně, nech jednu ruku viset volně k zemi, trochu pokrč nohu, jsi nádherně cudná, a současně to působí sugestivně, to se podaří málokdy, prima." Když byl v nejlepším a tolik to šlo, zazvonil telefon. Nechal vyzvánět, ale zvonění neustávalo, a tak musel zvednout sluchátko, na druhém konci drátu byl nešťastný a zoufalý hlas Ivany. Ta ho zpovídala, zda neví, kde by mohl být Vladimír.
Byl v šoku, myslel, že je v redakci, ale pak si uvědomil, že golfem si čistí hlavu.
"Ano, volal mi z golfového hřiště na Líšnici, a chtěl, ať k němu přijdu, sedím tu zoufalá, v bytě někdo raboval, spíše něco hledal a Vladimír má mobilní telefon nedostupný..." , čekám tu už dvě hodiny, byla zoufalá .
Reagoval tak, že jí slíbil, že během chvíle přijede.
Zařval: "Do prdele!" musel si ulevit, Alžbětě se omluvil, pozhasínal reflektory a řekl , co se stalo, nebo i Alžběta z telefonického rozhovoru vytušila.
Alžběta vydržela nehybně v oné pozici. Požádal ji, ať přijde zítra znovu. Nenamítala nic, bylo jí ho hodně líto. V mžiku se oblékla.
"Zavoláš mi prosím, Betynko, ráno, zda se budou šéfovi fota líbit?" Tak ji oslovoval, mile a něžně. Ujistila ho, že se určitě po ránu ozve. Objala ho kolem krku a zarazila se, potřeboval utěšit, tak ho políbila na ústa. Snažila se tímto gestem dát najevo svou náklonnost.Alžběta opustila ateliér a jako laň opět vyběhla. Karel se rychle oblékl. Rozhodl se, že snímky vyvolá později a že musí rychle za Ivanou do bytu Vladimíra. Byl nervní ze situace, která nastala, nemohl dofotit scénu, která se mu tak s Alžbětou hezky rozběhla, ale nemohl nepomoci zoufalé Ivaně. V hlavě se mu mísilo klubko myšlenek. Spěchal a zavolal si taxíka.
Pokračování zítra
