Do české kuchyně vnesla Magdalena Dobromila Rettigová svěží vítr. Její experimenty vyústily v neotřelé recepty, dodnes velmi dobře použitelné. Stala se průkopnicí moderního, rychlého a praktického vaření. A psala i básně, divadelní hry a krátké prózy, jež, jakkoliv dobové, z ní činí jednu z prvních českých spisovatelek. Osobnost výrazná duchem i rozměry zemřela před 170 lety, 5. srpna 1845 v Litomyšli.
Slova obdivu měli pro Magdalenu Rettigovou Alois Jirásek i Karel Sabina, jediným, kdo jejím kuchařským novátorstvím trpěl, byl údajně její manžel. "Její muž, Jan Sudiprav, malý postavou, tratící se vedle impozantní a korpulentní své ženy, takže mu šnuptychlíček říkali, prý vzdychal, ach bože, jen kdyby se mohl aspoň trochu kloudné polévky najíst, žena že pořád jen zkouší nová a nová jídla, i z hrozných bramborové nati," napsal Alois Jirásek.
Ano, bylo to asi tak. V době, kdy všichni vařili selská jídla, uzené, zelí, brambory, tvaroh, přišla Rettigová s žemličkovými řízky s jaterní dušeninkou, smaženýma telecíma ušima s brzlíkem anebo s hovězím jazykem se sardelovou omáčkou. Její Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých pokrmech pro dcerky české a moravské z roku 1826 způsobila radikální obrat v nejen českém kulinářství 19. století.
Čistá kuchyně je základ
Přitom ale Rettigová jednoznačně ctila tradiční hodnoty, ke kterým nabádala a vychovávala s úsilím vpravdě obrozeneckým tehdejší mladé ženy a dívky. "Čistota, pořádek a dobré vyhovění každé i maličké věci v kuchyni jest základ celého umění kuchařského," zní její dodnes platné a zlaté pravidlo. Pro ženy a dívky též organizovala výlety a kurzy vaření, během nichž jim předčítala z českých knih.
Inteligentní, nebývale silná dívka, narozená 31. ledna 1785, neměla bohužel šťastné dětství. Záhy jí zemřel otec, purkrabí na panství Všeradice na Berounsku, a postupně i sourozenci. Po smrti poslední sestry se s matkou odstěhovala do Plzně. Matka ji i vyučovala, ale německy. Česky Magdalena do 18 let vůbec neuměla.
Další stěhování je zavedlo do Prahy. A tam se díky manželství s právníkem, buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem, za něhož se provdala jako třiadvacetiletá v roce 1808, zrodila česká spisovatelka první potomky. Už dokonale vládnoucí českou mluvou, která nehen matku chvátila.
Magdalena Dobromila Rettigová se orientovala na výchovu a vzdělávání dívek, které učila vařit a hospodařit, ale rovněž číst české knihy. Sama psala povídky, Arnošt a Bělinka, Mařenčin košíček, Věneček pro dcerky vlastenecké nebo žertovné půlaktové drama Bílá růže.
Rettigová si také dopisovala a scházela se s vlastenci z celých Čech. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Své memoáry ovšem psala německy.
Magdalena Dobromila Rettigová porodila neuvěřitelných 11 dětí, z nichž se jen tři dožily dospělosti. Posledních léta svého života pobývala v Litomyšli, kde také zemřela a je tam i pohřbena.