Více než 7000 odehraných koncertů, sedm zlatých desek a jedna platinová, dvakrát Zlatý slavík a hity jako Hlupák váhá, Půlnoční závodní dráha, Lesní manekýn, Někdy příště či Vojín XY hlásí příchod. Ale také zákazy a omezení, nevraživost hudebních kritiků, zástupy věrných fanoušků a nečekané tragédie provázejí legendární skupinu Katapult již 40 let. Kapela byla oficiálně založena 7. srpna 1975 přejmenováním skupiny Mahagon na Katapult.
Výdrž kytaristy a zpěváka Oldřicha Říhy je úctyhodná. Z nejsilnější a nejznámější sestavy totiž zůstal sám. V roce 2007 nečekaně zemřel ve věku 61 let bubeník Katapultu Anatoli "Tolja" Kohout, který v kapele s přestávkami působil už od jejího založení. Katapultem za dobu jeho existence prošlo několik bubeníků, stálé jádro vždy s kytaristou a zpěvákem Říhou tvořil baskytrista Jiří "Dědek" Šindelář, který rovněž nenadále zemřel v lednu 2009 dva dny po svých šedesátých narozeninách. V té době v Katapultu bubnovala legenda českého bigbeatu Karel "Káša" Jahn, který o měsíc později zemřel v nedožitých 60 letech, paradoxně v den, kdy Říha zahájil sérii vzpomínkových koncertů na "Dědka".
Olda (oslovení Oldřich nemá rád) se ale z krize otřepal a v polovině roku 2009 představil nové spoluhráče, kterými se stali dnes jednatřicetiletý baskytarista Andy Budka, hudebník z Domažlicka a bývalý "Dědkův" technik, a o pět let starší bubeník Ondřej Timpl, kterého Oldovi doporučili kamarádi. "Objevil jsem dva mladé muzikanty, kteří nejsou jen vynikající hudebníci, ale i Katapulťáci-srdcaři," řekl o svých nových spoluhráčích Říha.
Olda Říha to nevzdává
Původní název skupiny byl Mahagon, ale po neúspěšném jednání se stejnojmennou pražskou skupinou se kapela přejmenovala na Katapult. Problém s názvem vyřešil Kohout, který přišel od jiné skupiny Katapult, která existovala přibližně jeden rok, vydala jeden singl a rozpadla se. Říha v té době již nebyl začátečníkem, ve skupině Františka Ringo Čecha doprovázel například Jiřího Schellingera nebo Viktora Sodomu.
První singl (Půlnoční závodní dráha/Lesní manekýn) vyšel Katapultu na jaře 1976 a prodej desek ihned trhal rekordy a o dva roky později následovala první dlouhohrající deska: stříbrné album, které se skládá pouze z živých a syrově zahraných nahrávek. "Katapult rozděluje národ," psal tehdy tisk. Zatímco jednoduché písně někdy i s naivními texty se staly vděčným soustem pro kritiky, ty samé písně zlidověly, stále vyprodávají koncertní sály a dodnes se hrají i u táborových ohňů. Soupeření Katapultu se skupinou Olympic bylo s nadsázkou srovnáváno s rivalitou Sparty a Slavie.
Půtky s hudebními kritiky provázely skupinu celou kariéru. "Říha umí jen tři akordy," bylo často slyšet. "Tak to pozor, já býval studiový hráč a když jsem hrál u Franty Čecha, natáčeli jsme s konzervatoristy i akordy, které jsem v životě neviděl. Třeba s Michalem Prokopem jsem nahrával bluesové věci se zmenšenými a zvětšenými akordy. Muzika je ale otázkou srdce a ne kolik umíte hmatů. Ale to nepřátelům Katapultu nevysvětlím," oponoval Říha.
Poněkud problematická 80. léta Katapult zahájil veleúspěšnou deskou 2006, na které je asi nejslavnější hit skupiny Až. Přicházely však zákazy režimu a omezení, ale také pokles tvůrčí invence. Skalní fanoušci se jen těžko vyrovnávali se sólovou produkcí Říhy a plnou rehabilitaci znamenalo až album Rock de luxe (1986). V roce 1990 však Katapult přerušil po patnácti letech činnost, ale o tři roky později se vrátil v plné parádě.
Následující roky byly ve znamení změn bubeníků a v letech 1998-2004 za bicí usedl dokonce Dědkův syn Michal. Katapult také vydával další desky a v roli předskokanů si Olda a spol. zahráli před takovými legendami jako Deep Purple nebo Status Quo, tedy skupin, kterými je Katapult prý hodně ovlivněn.
"Nevzdávej to, Katapult musí žít dál!" psali fanoušci Oldovi po úmrtí "Dědka" a "Káši". A Olda své věrné fanoušky nezklamal. Hned v roce 2009 začal obnovený Katapult, který byl tehdy také uveden do síně slávy Akademie populární hudby Anděl, koncertovat a v roce 2010 vyšla nové sestavě deska Radosti života.
V lednu 2012 Katapult dokonce rozezpíval zaplněné hlediště Nové scény Národního divadla v Praze. Koncertu v prostředí pro rockové muzikanty nezvyklém předcházela projekce dokumentu Rock života režiséra a scenáristy Jana Gogoly ml., který popisuje období, kdy musel Olda po úmrtí svých spoluhráčů v pokročilém věku začínat znovu.
