Bylo nám patnáct
a žili jsme bez kalendáře,
bez hodin a bez bot.
Po špičkách jsme se vkrádali do sebe,
dva zlodějíčci času
skrytého v souhvězdí Srdce.
Bylo nám patnáct,
oheň nám plál v ruce
a na nočním nebi našich těl
rozžíhal hvězdy.
Ranní kohout oněměl.
Bylo nám patnáct
a bohatli jsme o každý den,
ale teď se nám zdá,
že jsme o něj chudobnější.
Takhle by to nemělo být,
vždyť letokruhy stromů
- i ty předvčerejší -
zrají do věčnosti.
Bylo nám patnáct,
a už není. Nevadí.
Do zdí už malovat nebudem,
ale do svých očí ano.
V nich je to srdce
vděčné za každé nové ráno.
