IX.
Uvedl řidiči adresu, cesta se mu vlekla, ale jen přemítal, co se mohlo stát. Když mu taxikář pověděl cenu, byl zaražený, zdálo se mu to moc, ale bez reptání zaplatil a bouchl dveřmi taxikářské Toyoty. Vřítil se do domu, a též běžel po schodech a nepoužil výtah. Do domu se dostal rychle, protože ve dveřích potkal souseda, který ho znal.
Když zazvonil u bytu Vladimíra, slyšel opětné volání o pomoc, kdy Ivana již volala Policii. V zápětí mu otevřela, a jakoby tušila, že se něco stalo, začala mu vzlykat na rameni. Chlácholil ji, snažil se ji obejmout.
Ve chvíli byl však zděšen pohledem na Vladimírův byt. Kde vždy panoval pořádek a vše mělo své místo.
"Co se tu stalo?" ptal se Ivany.
"Nevím , sama jsem byla v šoku, ale myslím , že někdo něco hledal, když jsem vystupovala po schodech, tak jel ze shora někdo výtahem. Zřejmě jsme se naštěstí minuli."
Celá se klepala, měla rozcuchané vlasy, jak si prameny přehazovala, a prosila Karla o cigaretu. Kouříval doutníky, ale míval u sebe krabičku Marlboro, jeho oblíbených. Zapálil jí a nalil dvě sklenice Bourbona.
Začali vést dialog, zda někdo Vladimíra nevydíral. Nemohl to být podváděný manžel, na to Vladimír nebyl, ani oklamaný milenec, spíše někdo, komu nevyšel v něčem vstříc. Znal hodně lidí z businessu, ale znal i lidi, kteří se pohybují v mafii.
Oba byli zdrchaní. Vladimír si také zapálil a nosem vyfoukl dlouhé proudy dýmu. Oba čekali, až přijede Policie. Na zoufalé Ivaně bylo vidět, jak jí pulsují tepny napětím. Vtom zvonek! Policie zvonila dole a Ivana zmáčkla tlačítko, aby byli vpuštěni, a hlásila 5. patro.
Policisté byli rychle nahoře. Též překvapeni tím bincem, který v tak pěkném bytě byl. Představili se a začali se vyptávat, nejprve Ivany, pak Karla.
X.
Zatímco v rozházeném bytě Policie prováděla výslech, na polní cestě pod golfovým hřištěm na Líšnici již zasahovala místní Policie, kterou přivolal, postarší děda. Sekal louku kosou a v dáli uviděl otevřené auto, nápadně otevřené dveře, dlouho pozoroval, že jakoby tam někdo odpočívá. Pak mu to nedalo, pomalu se vydal k autu.
V autě značky BMW byl mrtvý muž s prostřelenou hlavou. Děda se hodně lekl, a jeho srdce se rozbušilo a pak se uklidnil. Hezky oblečený muž v golfovém sportovním oblečení již to měl za sebou. Byl střelen do spánku. Chladnokrevně. Sebevražda to být nemohla, protože žádná zbraň na místě nebyla, navíc kufr auta BMW byl vyrabovaný, pán u sebe neměl ani doklady, ani telefon, nic. Děda musel sebrat všechny síly, aby se trochu vzchopil a šel zavolat policisty. Děda byl vdovcem, a tak si v duchu přemítal svůj život a jak tak ještě mladý člověk tady nyní přijde o život. Telefonovat musel jít do golfové klubovny, sám telefon neměl. Žil ještě starým skromným způsobem života. Když dorazil do golfového klubu, kde ho tamní znali, bylo vidět, že se něco stalo.
"Šéfe, co se děje? " se zeptal člen golfového klubu.
Tak říkali starousedlíkovi z Líšnice, byl sympatický a milý pán, Matěj Povolný, který vypomáhal i na golfovém hřišti.
"Nemohu ani dýchat, na polní cestě v autě BMW s pražskou poznávací značkou sedí mrtvý muž, kterému byla prostřelena hlava na spánku. Tělo je ještě teplé. Jsem zoufalý, protože, už nemohu pomoci...."
Po chvilce ticha, se tři místní členové klubu urychleně odhodlali zavolat policisty. Zatímco dědovi přinesla hosteska minerální vodu. Vypadal tak vylekaně a smutně.
Policisté byli zde rychle a přijel s nimi i policejní lékař, který skutečně konstatoval smrt zavražděného a určil, že to mohlo být tak před dvěma až třemi hodinami. Všichni, kteří se kolem případu objevili, byli velmi smutní. Poznali Vladimíra Karmazína, kterého měli rádi pro jeho smyslný humor, pro jeho veselou povahu a štědrost.
Byla to pro všechny velká rána.
Pokračování zítra
