Z mého života: O mém 
vzdělání rozhodla koza

Z mého života: O mém
vzdělání rozhodla koza

22. 9. 2015

„Dámy a pánové. Nad čtvrtletními výsledky ve vaší třídě bych se po klasifikační poradě rád trošku zamyslel. Snad budete se mnou souhlasit, že některé nepěkné známky jsou úplně zbytečné. Mnozí z vás by rádi pokračovali ve studiu na vysoké škole. Ale u přijímacího řízení rozhodně bude hrát velikou roli váš prospěchový průměr. Vždyť někdy stačí tak málo... Pane Slámo, víte, proč Vám nemohu dát lepší známku z Vašich výkresů? I když tomu rozumíte?"

„Asi to vím".

„No tak vidíte. A byl by to tak velký problém, nesvačit nad výkresem, neušmudlat ho a případně si občas umýt ruce a trojúhelníky?"

„Já za to nemůžu. Já jsem čuně odmalička."

„Pane Slámo, je prokázáno, že prasátka jsou velmi inteligentní. Dokonce více než psi a kočky. Hned po lidech a delfínech. No tak...myslíte, že by mi delfín odevzdal takový výkres, jako je ten Váš půdorys krovu?"

„Tak já to předělám, když myslíte".

„Nemusíte to předělávat, to už je uzavřeno. Ale myslete na to, že byste ve druhém pololetí mohl dosáhnout na dvojku."

„ A Vy, pane Blecho, podívejte. Proč ta ošklivá známka z tělocviku? Nešlo by to zlepšit? Ptal jsem se tělocvikářky kolegyně Máslavíkové. Řekla mi, že neumíte skok z místa. Ale je takový problém ho nacvičit? Podívejte, řeknu Vám něco ze své vlastní zkušenosti."

„V osmé třídě (devítiletka tehdy nebyla) ZŠ jsem se hlásil na stavební průmyslovku v Praze. Byla to taková divná doba, že bych neměl šanci, kvůli aktivitě svého příbuzného - emigranta v zahraničí. (Můj strýc totiž pracoval ve Svobodné Evropě, byť jen velmi krátce. Když si uvědomil, jak nám tím škodí, tak toho nechal. Ale už bylo pozdě, dokonce se to s námi vezlo i po jeho smrti.)  

Šťastnou náhodou a shodou okolností zrovna a jen v tomto roce na ministerstvu školství rozhodli, že budou na střední školy při přijímacím řízení automaticky přijati žáci se samými jedničkami v ZŠ. Jenže já měl dvojku z tělocviku, protože jsem nedokázal přeskočit kozu bez dotyku nohou. Pane Blecho, začal jsem na tom makat. Chodil jsem posilovat do TJ a povedlo se mi to. Takže, jak vidíte, je ze mne nakonec stavař. Čemuž jste rádi, viďte?

„Ano, to jsme. No jo, já se s paní profesorkou nějak domluvím."

„Pane Blecho, nedomluvíte. Skok z místa se přece nedá okecat."

(Přátelé, všimněte si, že jsem se zdržel laciné legrace na účet studenta, který se skutečně jmenoval Blecha. Přímo se nabízelo mu říci: „Vždyť už kvůli Vašemu příjmení je to hloupé a Vašeho tatínka to bude mrzet, děláte ostudu celé rodině". To bych ho ale zesměšňoval.)

Dotaz „Výzkumnému ústavu pedagogickému"

Je to v pořádku, že tělovýchovná koza nemá rohy, ale tělovýchovný kůň je má? Není to v rozporu se směrnicemi EU ? – (viz obrázky)

Poznámka pod čarou
Jak jsem se nakonec dostal (na odvolání) i přes svůj špatný kádrový profil na ČVUT už bude jiný příběh, vůbec ne veselý.

Můj příběh škola vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.