Krásná, milovaná i proklínaná. Jen málokomu osud přichystal tolik obdivu i opovržení jako herečce Lídě Baarové, která zemřela před patnácti lety, 27. října 2000. Oslnivá hvězda českého meziválečného filmu se stala milenkou říšského ministra Goebbelse. Po válce zahořkla a léta žila s pocitem křivdy.
Podle pamětníků byla krása Baarové ještě daleko pronikavější, dráždivější, nepostižitelná: "Měla zvláštní kouzlo. Vešla - a ostatní ženy jako by náhle neexistovaly. Jenže to byla krása, s níž neuměla zacházet, krása prokletá, ničící herečku samu i její blízké," řekl režisér Otakar Vávra, který s Baarovou natočil čtyři filmy a po letech i její portrét.
Rodačka z pražských Nuslí, vlastním jménem Ludmila Babková, se před kamerou objevila poprvé v roce 1931, v komediích Obrácení Ferdyše Pištory a Kariéra Pavla Čamrdy. Sedmnáctiletá debutantka zaujala filmaře. Mnohé z jejích snímků, například Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932) nebo romantická komedie Dívka v modrém (1939), se na televizních obrazovkách objevují dodnes.
Stala se první mezinárodní hvězdou českého původu a v roce 1937, kdy s Vávrou točili první společný a její snad vůbec nejlepší snímek Panenství, zažívala vrchol kariéry. Tu však osudově poznamenal vztah s Josefem Goebbelsem. Říšský ministr propagandy, který zcela podlehl jejímu kouzlu, byl dokonce připraven se kvůli ní rozvést, ale zásah samotného Adolfa Hitlera tomu nakonec zabránil. Po válce herečku obvinili z kolaborace a strávila více než rok ve vězení.
Lída Baarová po únoru 1948 emigrovala a v 50. letech se několikrát objevila v italských a španělských filmech, mimo jiné ve Felliniho Darmošlapech. Zemřela ve věku 86 let v rakouském Salcburku.