Babka Danka nesnáší cokoliv na své posteli. Je na to alergická. Jednou paní Hanka pro nedostatek místa stoupne na Dančinu postel. Stopa je zpozorována. Bodygard bere vinu na sebe.
,,Babi, nezlobte se, do oběda je daleko a já jsem vám to prostěradlo pokousal hladem!“
Chlap, cizí těleso v chatce, si zvyká na babinec. Babce Aničce vadí, že na záchodě není umyvadlo a že si musí po výkonu umývat ruce ve dřezu na nádobí. Takový detail dokáže ovšem rozčílit akorát ženskou. Chlap se v této nádobě bezostyšně holí, ovšem jen tehdy, jakmile úzkostlivá Anička prodlévá na modlitbách. Když jednou Anička hledala zrcadlo, tu Fantík lakonicky prohlásil:,,K čemu?“ Paní Hanka se málem udusila poštářem. Anička se kupodivu neurazila.
Obě babky se po celou dobu společného soužití evidentně nevyspaly. Přitlumenou diskusi těch dvou přerušuje Danka:,,Ticho, neslyším myš!“ Po dialogu paní Hanky s Frantíkem končícím větou:,,A stejně si vás nevezmu!“ se babka začíná dobře bavit. Nakonec přiznává,že jí bylo tou ,,Mahulenou Bočanovou“ a ukecaným kolegou z práce dobře. Přitlumené dialogy dvou ,,protestantů“ oběma dámám ve spánku nebrání. Bráni jen prostá zvědavost, co bude dál? Skutečná ochrana mravopočestnosti je administrativní cestou oddělena dvěma stěnami a čtyřiceti metry.
Babka Danka žije pouze u ústavní stravy. Na útratu má jen dvě stě slovenských korun. Proto jí záleží na každém nášupu. Dostává ovoce a ,,asketa“ Frantík se žaludkem plným klobásů a piva, předënechává oběma babkám celou svoji vegetariánskou večeři.
Plánuje se výlet autobusem do Gabčíkova. Je to patnáct kilometrů. Babka Danka se chystá absolvovat celou tůru pěšky. Cimrmani ji prohlásí za hosta a chystají se, že budou své spolubydlící celou cestu sponzorovat. Svůj úmysl vysloví nahlas před paní odnaproti.
,,No přece nebudete, pane Rendl, vyhazovat peníze za nějakou cizí ženskou?“
Tato všeobjímající starost je razantně odmítnuta slovy:
,,Vážená paní, jsou to mé peníze. Do toho, jak a s kým je utratím je vás s odpuštěním prd!“
Kontrolní mechanizmus se domákl pozoruhodné zvěsti. Prý se uvolní jedna místnost v sousední chatce. Odjíždějí nějací Poláci. Frantík se pak může přestěhovat do samotného separé. Tři ženy budou mít pokoj od něj a zbaví se cizího tělesa. Revizní komise pak bude mít přehled a prostor pro sledování aktivit nepříjemného a nebezpečného člověka.
Starostlivá péče o blaho bližních je pozorována s nevolí. Řízení něčeho zpoza buku se zainteresovanému po čertech nezamlouvá. Paní odnaproti věnuje této aktivitě jedno celé dopoledne. Vše se ale rázem rozhodne u stolku před chatkou.
Cimrmani, žárlivý druh starostlivé paní a ona samotná, usrkávají vínko za vlahého večera.
,,Tak jsem to zařídila, je to na dobré cestě. Možná už zítra budete pane Rendl v sousední chatce sám a bez jakéhokoliv omezování!“ zvěstuje hlídka mravopočestnosti.
,,Paní to je fajn! Alespoň mne můžete v mém novém soukromí tajně navštěvovat!“
U stolu se náhle ozvalo zachrochtání a sípění páry, unikající z přetopeného kotle. Druh aktivní a starostlivé paní se rychle zvedl a zmizel v dočasném příbytku. Důrazně přitom prásknul dveřmi.
Potrefená paní pustí trochu barvy, zarazí se a pak vyštěkne:,, Tak to jste teda nemusel, to ne!“
Stěhování přestalo být nadále předmětem zájmu. Volnou místnost rychle obsadili mladí manželé. Ochranka se po této události odmítá nadále starat o dobro bližních. Do konce pobytu se věnuje pouze uklidňování a utěšování svého druha. Jde to tak daleko, že končí jakýkoliv kamarádčoft. Zatímco na dovolenou odjeli z jedné vesnice celkem čtyři lidé, domů se vracejí dva a dva. Oba páry jedou pochopitelně nejen zvlášť, ale i každý pár jiným vlakem.
Potencionální milenci se v chatce zásadně nezamykají. Brahmaputra to bere jako samozřejmost. Žena jako muž. Pohoda za stolem. Najednou se rozletí dveře a je tu návštěva. Vchází sám Brahmaputra a za ním cvičitelka Bimbi. Jogín vkládá do mužské ruky skleničku od hořčice naplněnou jakousi sladkou kaší. Totéž dává do ženské ruky paní Hanky cvičitelka Bimbi.
,,Dnes byl úplněk, náš největší svátek. Tady máte posvěcený pokrm!“
Obdarovaní zůstávají v němém úžasu. Oba ignoranti, nezúčastňující se vůbec ničeho, nejsou nejen odsouzeni a vyobcováni. Oni jsou obdarováni! Světe –div se!
Předposlední den opět návštěva. A opět Brahmaputra v závěsu se cvičitelkou. Oba znají Hanku z jiných kurzů. Sám Brahmaputra je v civilu jaderný fyzik, tudíž žádný blbec!
,,Tady máte ořechy. Jsou posvěcené. Když jsem se modlil, tu letěly nade mnou tři labutě. Sám Svamidži mi seslal dvakrát čtyři oříšky. Vlastnoručně jsem je oloupal. Jsou čtyři jako naši čtyři mistři.“ Stejný dárek dostává od cvičitelky i paní Hanka. Oba důstojně odcházejí.
Frantík hledí jako jelito. Není schopen slova. Marně hledal v očích jogína stín legrace, stopu recese. Nic! Ten člověk to dal ze srdce a myslet to všechno smrtelně vážně. Kdyby vyznamenal takto nejlepšího cvičence, nejlepšího posluchače a přeborníka ve zbožném zaujetí, bylo by to na místě. Kdyby vyznamenal Hanku ,pominul epizodu s bodygardem, dejme tomu. Znají se dlouho. Proč ale obdaroval ignoranta, recesistu, šoféra od autobusu? Jako inteligentnímu člověkovi mu muselo být jasné, že ti dva se královsky baví mystifikací.
Ve Frantíkovi tento dar zanechává pochybnost. Jsou čtyři oříšky pro ochranku dárkem pro štěstí, nebo to bude prokletí?
Doma ukládá Frantík oříšky do síně tradic. Dává je do sklenice. Nebudou tam samy. Sklenice se bude bratřit se šesti stříbrňáky z televizní soutěže O poklad Anežky České, vlastnoručně podepsanou a ve vítězné soutěži získanou knížkou od Haliny Pawlowské a jinými relikviemi.
Frantík zatahuje závěs v ložnici. Používá k tomu jako židli kulatý otáčivý taburet. Je to němý svědek, že v domácnosti bývalo kdysi piano. Odešlo s první ženou. Závěs se na jedné straně zadrhne. Frantík stoupá na prádelník a najednou rána. Prádelník se hroutí a muž padá na hubu mezi postele. Naštěstí to odnáší jen pořádná modřina na pravé ruce. Už je to tady. Neblahé působení darovaných oříšků! Pak ale nalézá dávno zapomenutou věc, kterou léta hledal. Oříšky působí blahodárně.
Vyznamenání, nebo prokletí? Paní Hanka tento problém nemá. Její oříšky spořádal patnáctiletý syn. Nemá totiž vůbec úctu k mystice, ani k tradicím.