Malíř Jan Zrzavý, který se narodil před 125 lety, 5. listopadu 1890 ve Vadíně u Havlíčkova Brodu, byl považován za zvláštního podivína a jeho projev dlouho přijímal jen poměrně úzký okruh obdivovatelů. Umělec, který nepodléhal svůdným teoriím ani se nestaral o mínění kritiků, v mládí uvažoval i o literární nebo herecké dráze a od malování jej neodradily ani neúspěchy u přijímacího řízení na pražskou akademii. Vojtěch Hynais dokonce Zrzavého rodičům vzkázal, že by bylo vůbec lepší nechat syna vyučit zahradníkem.
Naštěstí pro české výtvarné umění se tím ale Zrzavý nenechal odradit a hned jedním ze svých prvních pláten Údolí smutku (1907) dokázal, že k osobitému vidění světa studia nepotřebuje. Inspiraci hledal malíř, kterému se všeobecného uznání dostalo až v 60. letech, u různých osobností i etap dějin umění. Studoval da Vinciho, vzory nacházel ve středověké malbě, obdivoval italské umění, kromě Muncha jej zaujali Seurat či Gauguin, nenechaly jej chladným dekadence či expresionismus. Od Bohumila Kubišty se učil zákonitostem kubismu, inspirovala jej i avantgarda, okouzlen byl ale i El Grekem a Rembrandtem.
Všechny podněty, které Zrzavý nosící typický plnovous a proslulou čepičku nasával, pak přetavil do vlastní tvorby typické autostylizací, biblickými motivy (Svatá večeře, Milosrdný Samaritán, Sv. Jan Křtitel) nebo tematickým opakováním – celý život například neopustil téma fatální ženy, jejíž podobu hledal v mnoha svých Kleopatrách. Ve svém zásadním období tvořil obrazy vyjadřující lidský zápas: Meditace, Hoře, Vzpomeň si! a Antikrist. Maloval i krajiny, imaginární či reálné, miloval cesty po Itálii a Bretani. Zemřel v říjnu 1977 v Praze, pochován je v Krucemburku na Vysočině.