Nemám nic proti přátelství mezi národy. Zejména v oblasti kultury anebo sportu. Jen se mi zdá, že čeho je moc, toho je příliš. Běží-li téměř ve všech kinech po celý měsíc jen sovětské filmy, pak to asi bude to příliš. A bylo tomu tak vždy v listopadu za mého dětství i mládí. Když jsem se stal učitelem, v Měsíci čs-sovětského přátelství mi k tomu přibyly i povinnosti při řadě kulturně-společenských akcí na toto téma. A že jich bylo!
Tentokrát se naše porada ve škole protáhla. Ředitel je totiž silně rozladěn převládající pasivitou téměř všech učitelů. Asi je také pod silným tlakem shora, a tak nám to dává patřičně najevo. Poradu ukončí pamětihodným výrokem: „Neházejte mi nohy pod klacky!"
Problém nastává dojíždějícím přespolním. Spěchám na českobudějovické nádraží, ale autobus do Českého Krumlova mi stejně ujel. Co teď? Vrátit se do školy a opravovat výkresy se mi už nechce. Do hospody nepůjdu, to bych pak v autobusu mohl mít problémy s močovým měchýřem. Že bych zkusil kino? Ale na jednom sovětském filmu už jsme byli se žáky, to snad raději ne. Napadne mě, že bych si mohl projít nějaké obchody a omrknout možné vánoční dárky. Počasí je mizerné, ulice jsou nezvykle vylidněné. Když míjím kino Jas na Lannově třídě nedaleko nádraží, povšimnu si, že kupodivu dávají český film „Bitva o Hedviku" a promítat se začalo před chvílí. To by mohla být nějaká stará česká komedie z předválečných let. Letmo mrknu na obrázek, herce nepoznávám, ale ta žena na obrázku se mi líbí. Takže, když nic jiného, alespoň tam bude nějaká hezká Hedvika. Bohužel jsem nevěnoval pozornost dalšímu obrázku.
V hledišti kina sedí celkem šest lidí, zřejmě důchodců. To je podivné. Co se děje? Zjistím to brzy. Film je opravdu z doby první republiky. Hedvika je důl na Ostravsku a probíhá stávka horníků. Po půl hodině to vzdávám a odcházím, se mnou i dva z ostatních diváků. To jsem zvědav, co s tím udělají – mají povinnost promítat, jen když se sejde alespoň 5 diváků. Ale co teď udělám já? Obchody jsou už zavřené. Nakonec opravdu musím jít do té hospody na pivo. Veliká chyba!
Na půli cesty v Kamenném Újezdu se to už nedá vydržet a musím z autobusu vystoupit, abych se vyčůral. Ale co dál? Pěšky 15 km nepůjdu, autostopem mě za tmy nikdo nevezme. Musím počkat na „flamendr" v noci. Ale kde? Je mi zima a začíná déšť se sněhem. Takže zbývá zase jenom hospoda. Limonády nepiju, neslazenou minerálku nemají a káva je ještě více močopudná než pivo. Takže mé utrpení se opakuje. Ach jó. Tenhle měsíc přátelství byl ke mně velmi nepřátelský! Podivné - od té doby kdykoliv zaslechnu jméno Hedvika, chce se mi čůrat. Že já raději nešel na sovětský film!
Poznámka pod čarou
Film „Bitva o Hedviku" je stále ve filmové databázi FDb.cz s možností zhlédnutí zdarma z vyhledávačů. Toto je komentář jednoho z diváků na webu FDb.cz. Cituji:
Film je o trpících dělnících. Pokud ho bereme jako recesi, je zábava zaručena. Vše je neafektované, včetně dramatické hudby, která nám zaznívá, i když se celkem nic neděje. Zřejmě proto, aby divák neusnul a měl pocit, že jde o záchranu něčeho strašně velkého. Měla to být agitka, ale když Ivan Vyskočil spáchá vraždu a dělnici to ospravedlňují třídním bojem, nezbývá než sympatizovat s druhou stranou. U mě tomu tak bylo.
