Proč máme strach

Dvě perly
jak slzy pláčí,
a hlavy dračí
v pohádkách
se násobí.

Kdo zachrání tě
Evropo,
ty krásko v rozkvětu,
v čas co přišel
po létu, a mlčí.

Jen výbuchy hlučí,
a dvě perly stékají,
tak trochu potají
po tvářích těch,
co nechtějí se vzdát,
aby se mohli
naše děti,
ale i vnuci
radostně smát.

A pravnučky tancovat...

Tuto báseň věnuji našim dětem, vnukům i pravnukům, jejichž životní cesty jsou teprve na prvopočátku.