Dvě ženy, dva různé osudy
ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Dvě ženy, dva různé osudy

9. 12. 2015

K napsání tohoto článku mne nevedla závist, ale spravedlnost a situace, se kterou jsem se setkala během dvou týdnů.

Dvě skoro stejné ženy věkem, možná spolužačky pomalu sedmdesátnice, obě dvě vdané. S tou jednou jsem se setkala v čekárně u lékaře. Pozdravily jsme se a já říkám: "Staráš se o svého tatínka, už jsem Tě dlouho neviděla?" Ona mi odpověděla: "Ne, to není tatínek, ale manžel."

V tu chvíli před plnou čekánou lidí, bych se nejspíš plácla přes ústa. Omluvila jsem se a ona mi řekla: "Jsi již dnes druhá, můj manžel neslyší je úplně hluchý, na jedno oko nevidí a má vývod. Já se o něj starám celý čas posledních pět let a uvázaná jsem jak pes u boudy, a proto jsme se tak dlouho neviděly.

Jestli na něj bere nějaký příspěvek od státu, to mne v tu chvíli ani nenapadlo. A pokud bere zaslouží si to, už jenom proto být milá, statečná, mít sílu, obrnit se trpělivostí a starat se o všchny jeho potřeby včetně návštěv lékařů, to oceňnuji.

Druhou ženu jsem potkala na náměstí, chodí k nám do ulice ke kadeřnici, ale málo se vídáme. A ta mi povídá: "Víš jak je dobře, že jsem se s tím dědkem nerozvedla, on totiž zatřepal paprčema, když jej srazilo ozřalého auto. Budu aspoň po něm brát důchod." Nějak jsem se otřásla a s tím jsme se rozešly. Ani mě nenapadlo jí pokondolovat.

Tak přijdu do obchodu za známou a vyprávím jí to, obě jsme se podivily nad jejím chováním. Asi po deseti dnech jdu po schodech v témže obchodě, kde jsem byla za svou známou a ona si dole zkoušela černou zimní bundu. Vyběhla z kabinky a přes celý odbchod volá: "Tak víš, kolik mi to hodilo?"

Hleděla jsem nechápavě a věděla na co míří. Zvolala, že 3600 korun. Tak jsem jí řekla schválně: "To si můžeš koupit hned něco na sebe a oslavit to skleničkou." Nechtěla jsem se s ní vybavovat a mít ostudu. Takovým lidem se zdaleka vyhýbám. Jenom opakovala, jak je dobře, že se nerozvedla a je zaopatřená. V obchodě bylo zrovna dost žen. Určitě si o ní udělaly svůj úsudek. Nekoupila si ani tu bundu, kterou by jistě potřebovala. Tu svou měla ošuntělou s odrbanými rukávy.

Odešla od něj asi před pěti lety do jednoho penzionu pro seniory a teď po něm bude brát od státu takovou částku? Není to hyenismus? Myslíte, že je to správné? Proč by měl někdo brát po někom důchod, když spolu ti dva nežili poslední dobou v jedné domácnosti? Kde jsou nějaké zákony? Nezávidím, ale spravedlivé mi to nepřipadá.

Jaký byl její důvod odchodu od něj, nemohu posoudit. Podle svého úsudku byla trochu jednodušší. Jeho jsem neznala vůbec.

Jak odešla, kroutily jsme se známou nevěřícně havou, jestli má vlastně všech pět pohromadě. Asi nemá, ale vyšlo jí to.

Nechtěla jsem ten článek napřed napsat, nerada pomlouvám lidi, ale toto mne doslova zvedlo ze židle.

Moje próza Můj příběh
Hodnocení:
(3.4 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?