Kulturní střediska jsou v obci Podboří rozdělena rovnoměrně. Jedna hospoda stojí ve čtvrti Lesov a druhá přímo ve středu obce, která nemá náměstí. Aby nebylo všemu konec, třetí hospoda je umístěna v přísálí kulturáku přímo u hřiště. Na obec s dvanácti sty lidmi je to až moc. Každá hospoda má své štamgasty a jakákoli přítomnost cizího tělesa je patrna na první pohled.
Není třeba ani nosit saka různé barvy jako v klubech Staré dobré Anglie.
V každé hospodě se kouří, takže se do ní chodí ve speciálním skafandru. Po návratu domů nutno odložit svršky do zvláštní místnosti. Dvě hospody jsou si rovny, akorát hospoda v Kulturáku je nazývána kavárnou. Jsou tam patřičné boxy. Bohužel je i zde všudypřítomná televize před kterou není úniku.
Všechny tři hospody mají své zavedené stolní společnosti. V dnešní době už se nedělí osádky stolů na sedláky, chalupniky a stůl inteligence. Jde spíše o zájmovou činnost. V jedné hospodě se schází Stínová vláda, v jiné Staří páni – pátečníci. Ty pak v sobotu vystřídá letitý fotbalový výbor starých ukřivděných funkcionářů. Zapomínají, že nepostradatelných lidí jsou plné hřbitovy a některým vadí, že se fotbal nadále hraje i bez nich. Ani jeden z bývalých funkcionářů se nedočkal vděku, což je ovšem zjev zcela normální.
Zvláštní skupinu štamgastů tvoří karbaníci. V hospodě v Podboří se karbaníci scházejí každý pátek v určenou hodinu. Hostinský zajistí volný stůl, patřičně jej vyzdobí a na stůl položí balíček karet. Pak opatří židle polštářky a rozsvítí světlo. Bohužel světlo není modré barvy pod stínítky, stůl není potažen zeleným suknem a v průběhu hry se na stole nepovalují zmačkané bankovky. Je však opatřen přihrádkami pro uložení půllitrů a šuplátky na drobné mince. Karbaníci se obřadně vítají a podávají si ruce. Tento rituál se přenesl i na ostatní hosty, takže akt vytváří dojem Jedné rodiny. Chybí jenom objetí.
U vedlejšího stolu se scházejí šachisté. Čtyři pánové jsou hráčsky na stejné úrovni. To je u šachu nutné. Jakmile nad někým pořád vyhráváte, nebo od něj dostáváte na frak, hra se omrzí.
Čtveřici pohrdavě míjí dva hráči, hrající Krajský přebor. Nestojí jim za to ani hru čtveřice byť jenom očkem pozorovat.
Tak jako tři mušketýři byli vlastně čtyři, čtvrtého bratříčka mají i hospody v obci Podboří. Přímo u silnice první třídy proměnil podnikavý majitel starou řepnou váhu na malou prodejnu. Ze silnice stačí odbočit na malé parkoviště. Občerstvení je po ruce, ceny jsou mírné. Spousta místních obyvatel váží cestu k tomuto stavení. Je zde o chloupek levněji, nežli ve dvou soukromých prodejnách. Majitel vyvěsil na stožár španělskou vlajku. Doufá, že se kolemjdoucí automobilista zastaví v naději, že zde zakoupí zboží ze Španělska, nebo se bude informovat, proč je budka takto vyzdobena.
Přímo vedle tohoto bistra je garáž. Není opatřena železnými vraty. Tvoří ji jen tři strany. A jako vosy na hřbitově vlezou do smutečních svítilen, nakvartýrovali se do garáže štamgasti. Kolem stěn se objevily úzké lavice tak na půl zadku. Všechno má jednoho společného majitele. Lahvové pivo za devět korun! A majitel prý i počká s placením. Kšeft kvete za každého počasí. Stěny jsou lemovány postavami v letních pláťácích i v zimních ušankách. A není-li majitel přítomen, sundá tu španělskou vlajku.
Třem hospodám vznikla konkurence. Toto bistro má ale štamgasty zocelené. Pohrdají místností. Krčí se svorně vedle sebe, kouří a popíjejí levné pivo. Jsou odolní jako Sibirjaci a věrní jako SS divize Totenkopf.
Jednoho dne hlasy odolných štamgastů dostaly novou dimenzi. V jejich garáži se objevila zaparkovaná dodávka. Hoši sedí strnule na svých místech. Kolem procházející pocestný nestačil by se divit. Partu tento prostý fakt nevyrušil. To, že na sebe nevidí není přece žádný problém. Auto přece odjede, levné pivo zůstane. Kvůli takové maličkosti nepůjdou někam, kde pivo prodávají v zakouřené místnosti a za tak hříšné peníze.
