Ne každý ví, že český architekt a stavitel Jan Letzel se stal na začátku 20. století významným spojovatelem mezi Japonskem a naším územím. V zemi vycházejícího slunce působil v letech 1907-1923 a vytvořil zde rozsáhlé dílo, za něž si získal nevídaný obdiv Japonců. Stavěl soukromé i veřejné stavby, jeho nejvýznamnější projekt Průmyslového paláce v Hirošimě byl v době svého vzniku (1913-1915) určen pro výstavní účely, ovšem nakonec se stal mementem 2. světové války.
Náchodský rodák Letzel, který se mimo jiné podílel i na výzdobě secesního hotelu Evropa v Praze, zemřel přesně před 90 lety, 26. prosince 1925.
Letzelův železobetonový palác, původní Hirošimský prefekturální palác pro výstavy produktů byl otevřen v srpnu 1915. O 30 let později, 6. srpna 1945 vybuchla v jeho blízkosti americká atomová bomba, která celé město zcela zdevastovala, ale Letzelův precizně postavený dům zůstal stát. Palác, nyní nazývaný Atomový dóm či Hirošimský památník míru, je dodnes udržován ve stejném stavu, v jakém byl těsně po výbuchu. Slouží jako připomínka ničivosti jaderných zbraní a jako symbol naděje na světový mír bez nukleárních zbraní. V roce 1996 byl zapsán na Seznam kulturního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).
Náchod, Praha a velký svět
Jan Letzel se narodil 9. dubna 1880 v Náchodě, jako šesté dítě hoteliéra Jana Letzela. V letech 1901-1904 studoval architekturu na uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry a stal se jeho nejnadanějším žákem. Jeho spolužákem byl kupříkladu Josef Gočár.
V Čechách se v letech 1904-1905 podílel na úpravě vnějších kovových prvků secesního hotelu U arcivévody Štěpána (později hotel Šroubek, dnes hotel Evropa) na Václavském náměstí. Pravděpodobně jedinou samostatnou stavbou v Čechách, kterou realizoval v roce 1905, byl lázeňský dům v Mšeném u Budyně nad Ohří. Při výzdobě secesního interiéru zde uplatnil oblíbené japonské motivy.
Letzel poté odešel do Egypta, kde pracoval u dvorního architekta egyptského místokrále, a následně v roce 1907 do Japonska, které si zamiloval. Zde byl zprvu zaměstnán v německém atelieru, později spojil síly s dalším Čechem, Janem Karlem Horou. Byli úspěšní, projektovali stavby všeho druhu – vily, rezidence, univerzitní kampusy či monumentální budovy. Z nich se ovšem do dnešních dnů zachovaly jen fragmenty: brána Hřbitova cizineckých legií v Jokohamě a brána jedné školy v Tokiu). Letzelovy stavby ze železobetonu, které odolávaly častým zemětřesením, mu ovšem přinesly v Japonsku velkou prestiž.
Fascinace Japonskem
Letzel byl v Japonsku šťastný, jak o tom svědčí jeho nadšené dopisy Kotěrovi. Fascinovala ho staletá kultura i způsob života, naučil se kaligrafii a chodil oblečený v kimonu. Po Tokiu nebo Jokohamě se proháněl v automobilu Laurin&Klement. A adoptoval malé děvčátko Hanako, kterému zaplatil stipendium na taneční akademii v USA a které později uvedl do své společnosti Čechů a českých rodin. Jeho poslední stavba, dokončená v roce 1916, byl hotel Mijadžima u Hirošimy.
Po skončení první světové války a vzniku Československa pracoval jako první a neplacený obchodní zástupce československého zastupitelství v Tokiu. V březnu 1920 se po 13 letech odloučení od rodiny vrátil lodí přes Hongkong, Singapur, Marseille do Prahy. V Praze pracoval nejprve jako příležitostný poradce ministerstva obchodu, pak se začal věnovat organizaci česko-japonských styků v obchodní sféře. V této roli navázal kontakt s japonskou firmou Suzuki a v roce 1922 se opět vydal do Japonska.
Zde v září 1923 prožil katastrofální zemětřesení, které předčilo všechny jeho dosavadní zážitky: v okolí měst Jokohama a Tokio si vyžádalo přes 100 tisíc mrtvých. Otřesen se vrátil do vlasti a krátce nato se u něj začala projevovat duševní nemoc. Plíživou fašizaci společnosti včetně té japonské už vnímat nemohl.
Poslední měsíce života strávil v léčebně choromyslných v kateřinském areálu na pražském Novém Městě. Zemřel v pouhých 45 letech, 26. prosince 1925 v Praze. Je pochován na hřbitově v rodném Náchodě.
O jeho životě a díle bylo natočeno několik dokumentů a vydána i kniha.
