Po prohýřené noci šel bledý Měsíc spát.
Jitřenka svůdná marně jej chtěla zdržovat.
Z obláčku růžového kývala sladce.
Hej Měsíčku, mládenečku, tak příliš nespěchej,
čeká tě v bouři tvá panímáma Zem,
na sklenku pěnivého zajdi si ještě sem.
Měsíc se otřásl, protáhl obličej,
ne, nechci moje milá, dnes už mě pokoj dej.
Noc v krčmě u Vodnáře jsem pobyl, žel ó žel,
své stříbro veškeré do větru rozházel.
Tam byli kamarádi, Perun je všechny sper,
falešné karty přinesl ten lotr Jupiter.
A Merkur s bradavicí, Mars hulán zarudlý,
ty oko se mnou hráli a věru neschudli.
Kde jaký tulák noční po širém nebi byl,
ten přišel a ten hýřil a za mé stříbro pil.
A zpívala nám k tomu vyhaslá Kometa,
vařící grog tam pila, babice prokletá.
Buď sbohem, hlava bolí, už blízko, blízko den,
po dlouhé cestě klopítám unaven.
Vím, panímáma Země už jde mi naproti,
ta mračí se a chmuří a hromem rachotí.
A nešel ani domů,za temné mraky šel,
a v mateřídoušce, kde tam, celý den proležel...
U této básničky neznám autora,jen jsem ji pro zajímavost opsala z pozůstalosti po mé báječné tetě, která se ji naučila ve škole v roce 1922. Ještě v dožitých 95-ti letech nám ji zpaměti recitovala. Možná, že básničku někdo zná, komu ji také recitoval některý rodič či prarodič a bude znát autora. Myslím, že je zajímavé vědět, jakou poezii se ve škole učili naši předci, cca.před 100 lety.
