Vzpomněla jsem si na svého strýce, který byl velmi šetřivý a nerad vyhazoval něco, co se ještě dalo použít. Jednoho rána po jakési rodinné slezině jsem ho zastihla, jak usilovně něco míchá v míse na zadělávání. Na můj dotaz, co že to míchá, odpověděl: Betón. Protože to, co vyrobil, bylo docela jedlé, nazvali jsme ten pokrm Betón a s úspěchem ho vyrábíme po každé velké oslavě, když nám zbude větší množství jídla. (Tak často to zase není).
Vraťme se k naší lednici. Je tam půl šišky bramborového knedlíku. Nakrájíme na kostky a odložíme zatím na pánvičku. Totéž uděláme s kusem houskového knedlíku, který tu zbyl opuštěný po křenové omáčce s hovězím, a stejně naložíme s porcí vařených brambor.
Řádný kus svíčkové Welington, manželův silvestrovský majstrštyk. Není to sice svíčková, ale vepřová panenka, leč těsto, ve kterém to upekl přes noc nějak navlhlo, zgumovatělo, asi to způsobila ta bylinková vrstva pod ním. Zbavíme jinak dobré masíčko těsta i bylinek, nakrájíme na kousíčky a nasypeme do druhé pánve. Stejným způsobem zpracujeme i upečenou klobásu, ať nám to tam nepřekáží.
Mezitím v kastrolu připravujeme dušené zelí. Nebudu radit zkušeným hospodyňkám, jak mají připravit zelí. Každá to dělá trochu jinak, a nedá na své zelí dopustit. Jenom podotýkám, že moravské zelí, to zadělávané, které trochu teče, není pro tento typ pokrmu vhodné. Zrovna tak zelí červené. Barví.
A když už krájíme, nakrájíme si i velkou cibuli, tentokrát nikoliv na kostičky, ale na kolečka, která ještě rozděláme na prstýnky a rozprostřeme na další pánvičku.
Protože sporák má jen čtyři hořáky, od dalších ingrediencí upustíme. A začneme vařit.
Na jedné pánvičce se snažíme pokud možno nasucho nebo s velmi malým množstvím tuku opražit přílohy. Kostičky musí být křupavé, nikoliv připálené.
Na druhé pánvičce s malou trochou sádla stejným způsobem opékáme maso. Kdo si troufne uhlídat všechny čtyři hořáky, může začít smažit i cibulku. Cibulka má zdobit, nikoliv chutit, proto se snažíme o estetickou vyváženost. Prstýnky smažíme na másle do zlatova a těsně před zezlátnutím přidáme asi lžičku cukru, rychle zamícháme a pánvičku odstavíme. Prstýnky tak budou křupavější.
Na stole už trůní ta největší zadělávací mísa, kterou vlastníme, a my do ní postupně odkládáme osmažené či opražené přílohy, osmažené maso, nakonec dáme podušené zelí a lehce zamícháme asi tím způsobem, jako mícháme zeleninové saláty. Tedy velkou vidličkou a lžící. Nesmíme to příliš rozmašírovat, mají to být kousky spojené zelím, nikoliv kaše. Hotový pokrm přelijeme máslem, na kterém jsme smažili cibulku a poklademe cibulovými kroužky. Máme hotovo.
Strýc tehdy přinesl tento pokrm přímo v míse na stůl, každý, kdo se tam v té době vyskytoval, dostal lžíci a jedli jsme to přímo z mísy. Na opozdilce nezbylo, strýc sklidil pochvalu. Glosoval to slovy: "Vidíte, vy blbci, a vy byste to určitě vyhodili."
Tak se zrodil Betón. Časem dostal i trochu jiný význam. Už neservírujeme v jedné míse s libovolným počtem lžíc, ale tvoříme estetické kopečky na talíře, zdobíme kyselou okurkou a samozřejmě cibulovými kroužky. Připravujeme se tak sice o ten jedinečný pocit sounáležitosti, ale zase respektujeme hygienická pravidla a právo na soukromí. Podáváme s libovolným množstvím plzeňského piva. Poté se naši hosté začínají rozcházet, protože vědí, že nic jiného už u nás nedostanou. A jako některé rodiny podávají při příchodu hostů welcome drink, náš Betón by se klidně mohl jmenovat Bye bye drink.
Přeji vám šťastný a hlavně veselý rok 2016!
P. S. Dnes je to již rok 2021. ZP
