Zima za mého dětství
Ilustrační foto: pinterest.com

Zima za mého dětství

11. 1. 2016

Zima na Žítkovéj trvala deléj, jako už len v takých Bojkovicách. Jako dzeciská sme ju aj mávaly radzi. Němuselo sa ništ doma robic, len kedz napadlo teho sňahu, tož sme ho museli ísc pomósc poodmetac. Kedz povedám my, tož to som já a mój mladší brat. Jak ho bolo moc, stejně to urobili naši. My sme sa starali vjatšinů len o to, kdze sa pojdzeme vozic.

Kedz sme boli moc malí, mali sme vozičku před barákom. Sánky nám urobil dzedko. Vypadaly stejné jako veliké pešáry pre koně a boly aj čašké, obyčajně ze samorostlého dreva a boly aj okuté. Šak bodaj by to išlo len po dreve! To sme sadli  u schodkóv a maminka lebo niékdo iný do nás drcnůl a už to sviščalo. Zastavili sme sa až na Janůšovém briežku.

Kedz ból sňah dobre uvozený, hnědz sme boli až dolu u Gambálí. Jaká radost to bola, kedz sme našli na Vianoce pod stromkom nové sánky. Pekné žuté, nalakované, vyplecené krásnými šráký. Najvjac sme boli radzi, že sů lahké, že jích hore brehom vytáhně aj náš pes.Vedz to bolo ciest – hore, dolu. Až sme boli vjatší, mohli sme sa vozic na lyžjach. Dzedko narezal jasanových deštíc,vyrezal z ních lyže, Na špicjach a na koncoch ích napevno zvjazal do prostredka dal poljénko, dobre ích naparoval v horůcéj vodze a zas vysušoval, aby ostaly pekně prehlé, aby dobre pérovaly, aj rýžku tam urobil. Potom na ně prybil remjénky odmerané podla naších štriévóv – pres prsty  a aj okolo pjaty, tam bola preska na utahovanie. Palice sme něpotrebovali. Len by nám zavadzaly.

Lyže sa vzaly pod pazuchu a pojmeho na Klučarovu lůku. Tam už nás bolo vjac.Obyčajně samí chlapčiská – Macejovi, Frnůsovi, Parízovi,  Kozákovi a aj iní  a vozjévali sme sa niekedy až do noci,do večera, ono v zime je brzo cma. Dzievčenčiská moc na lyžjach nějazdzily. Ale já som ích mala a bola som truc chlapčiska. Naši to němali radzi, kedz sme sa šli vozic práve tam. Vedz pod tů lůků bola smrečina a my sme klučkovali mezi tými smrekmi. Kedz ból striéň, tak sme prez ňu len preleceli, až pod barák, kdze bývala cetka Drábova. Niekedy až na Kordošku. Potok, něpotok. To boli machry, kerý to dokázali prejsc. To až včil vidzím, že sme sa mohli o ty smreky aj rozpleščic. No čo, něposlůchli sme nikeho!

Na lyžjach som chodzjévala aj do obchodu. Hore sa něsly na plecjach, dolu už sa len zlecelo. V jednéj ruce konvička z mliékom, v druhéj taška z nákupů. Len som musela dávac pozor, aby som sa nědostala na chodník. To by bolo kotrmelcóv. To bolo jako skákac po schodkoch. Ale bola som skoršje doma. Niekedy sa aj stalo, že sa mljéko  vyčjapalo, ale nikdy nié všecko! No v zime sme sa len něvozjévali. Kdze boly vysoké medze, tam to bývalo zafučané sňahom, nikdo by nepoznal že je tam tá meza. Bolo to pekně zarovnané. Kedz by sce tam skočili, zapadli by sce aj po krk. A my dzeciská sme doma zebraly u šporáka a u kamén  lopatky a robyly sme si bunkry v tem sňahu. Naši sa nás kolkorazí nahladali. A my mokrý, zmrzlí, robily sme dziery furt pryč. Kolkorazí sa tam zapomenůla tá lopatka, kedz fučal sňah, kdze ju potom hladac? Ale muselo sa. Potom celý mokrý sme došly domu, niekedy sa ani štriévy nědaly vyzuc. Všecko bolo na nás prilepené. To nié len po vození, ale aj kedz sa prišlo ze školy, též sme boly dobre ušubraní! Šak v zime sme z něj chodzievaly až okolo pól pjatej. To už bolo za cmy.

Něpamatujem si ani jednu zimu bez sňahu.  To sme si večně ohriévali nohy v trůbe. Oblečenie sa dalo sušic na žrtku nad šporák a my sme boly odsůzení sedzec doma v ceple. No, čo už sa dalo robic, kedz sme boly celí mokrý. Němaly sme druhých ceplákóv ani štriévóv. Najhoršie bolo, kedz nám z téj zimy zašlo za nohty. To bola bolest. To sme si ích museli máčac ve studzenéj vodze, aby to prešlo.

No, bývalo to tam pekné, aj kedz njé niekedy moc dobré. Ale boly sme na taký život zvyklí. Tých vtáčkóv čo sme sa nakŕmily, varenými zemáký, makom, zbožím - to bolo zrno a čo ích tam bývalo! Sojky, straky, sýkorky, vrabci, datli chodzili až na okno, nié len do krmítka. Též ím bola chudáčkom zima! A tých vrán čo ljétalo – hejná. Kedz začaly krákac, nebolo počuc vlastného slova. Včil už ích tam čaško uvidzíce! 

Můj příběh vzpomínky zima
Hodnocení:
(4.6 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.