Člověk se nemusí nutně toulat zasněženým americkým severem, ale díky románům amerického spisovatele a dobrodruha Jacka Londona si může na tento klukovský sen alespoň sáhnout. London psal bez přetvářek, vždy šel přímo k jádru věci a také tak žil. Byl snad vším, na co si člověk vzpomene, hlavně však poutavě psal. Ve své době se prý stal nejlépe placeným spisovatelem, poznal však i život alkoholika, dřinu a bídu. V úterý 12. ledna uplyne 140 let od jeho narození.
"Častokrát mohu chybovat, ale mé sny zůstanou pravdivé, vyzkoušej snít se mnou," vyzývá London své čtenáře, kteří takové výzvě většinou nedokážou odolat. Plně totiž věří svému zlatokopovi, dělníkovi, tulákovi, žebrákovi nebo námořníkovi. Tím vším totiž během svého krátkého života London byl. Zemřel v pouhých čtyřiceti letech, když se předávkoval morfiem. Jeho životopisec Irving Stone později napsal: "V Evropě se o jeho smrti psalo více než o smrti císaře Františka Josefa, který zemřel den před ním. Jack představoval mládí světa a jeho skonem ve světě pohasla jiskra odvahy."
Z bídy na výsluní
London se narodil v San Francisku jako nemanželské dítě učitelky hudby a potulného astrologa. Staral se však o něj nevlastní otec, po němž získal příjmení. Původně se jmenoval John Griffith Chaney, jméno Jack přijal v mládí. Žil v chudobě a už jako školák si začal přivydělávat, aby pomohl rodičům. Na školu neměl ani pomyšlení, vystřídal několik dělnických profesí a dřel do úmoru.
Chvíli byl nezaměstnaným i odborářem a jako tulák jezdil po kontinentu. Skončil za mřížemi a životní zkušenosti ho přivedly do socialistické strany (později vystoupil) i k četbě Karla Marxe a několikrát dokonce kandidoval na starostu. Chvíli se také živil jako pirátský lovec ústřic a stejné piráty poté honil jako člen pobřežní hlídky. Legendární jsou také jeho námořnické kousky v jižním Pacifiku a zážitky z rusko-japonské války v roce 1905.
Jackova touha po vzdělání byla veliká a do školy se vrátil. Hravě a předčasně zvládl středoškolská studia a bez problémů se dostal i na vysokou školu. Tu však kvůli zdravotním problémům a finanční tísni nedokončil. Po vypuknutí zlaté horečky se vydal na Aljašku a místo zlata si přivezl náměty na knížky. Začal psát, ale stále musel tvrdě pracovat.
Slavným se stal ve svých 27 letech Voláním divočiny a dalším jeho klíčovým "aljašským" dílem je Bílý tesák (1906). Námořnické zkušenosti zúročil v Mořském vlkovi (1904). Celkem napsal 50 knih, stovku povídek a mnoho článků na nejrůznější témata. Představy českých čtenářů Londonových knížek rozvíjely výborné kresby Zdeňka Buriana.
Démon alkohol
"Opilé myšlenky mi začnou řádit v mozku a můj Démon mi našeptává, že život je něco velkolepého a že my jsme stateční a skvělí – svobodní jako bohové bezstarostně se povalující po trávnících a posílající tento přízemní, nicotný, konvenční svět k čertu," napsal London v jedné z nejupřímnějších výpovědí o záludnostech alkoholu, která v češtině vyšla pod názvem Démon alkohol. V originále se kniha jmenuje John Barleycorn a London na začátku vyprávění například konstatuje, že bude podporovat hlasovací právo pro ženy, protože ty jediné se mohou zasadit pro prohibici.
Svůj osud částečně předpověděl v napůl autobiografickém románu Martin Eden, který vydal několik let před smrtí. Klasickou četbou je i Tulák po hvězdách. Zbohatl, koupil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii, kde prý vítal každého pocestného. Stavěl si také honosný Vlčí dům, který však někdo podpálil.
Z této ztráty se nikdy nevzpamatoval. London měl přes své velké příjmy stále finanční potíže, protože neuměl hospodařit, a do konce života bojoval s alkoholismem. Koncem života ho provázela druhá manželka Charmian. S první ženou Bessie měl dvě dcery.
Zemřel 22. listopadu 1916 poté, co se předávkoval morfiem, kterým tišil své četné bolesti. Jeho popel byl rozprášen v místech, kde měl stát Vlčí dům.
