Dělal vše pro smích jiných, ale jeho tvář zůstávala nehybná a vážná. Americký komik Buster Keaton, přezdívaný Frigo, byl jedním z velikánů němé grotesky. Disponoval kreativitou a smyslem pro absurdno. Keatonovy snímky i dnes udivují tempem a skvělým střihem, jsou komické, hravé a propracované. Mnozí fanoušci dávají před hvězdným Chaplinem přednost právě jemu. Od Frigovy smrti uplyne v pondělí 1. února 50 let.
"Buster byl pro mě vždy 'nejněmější' ze slavných hvězd němé éry, i když nějak nedokážu vysvětlit proč," napsal kdysi renomovaný kritik Walter Kerr. "Možná proto, že ticho je úzce spojené s Keatonovými dalšími zakořeněnými kvalitami v jeho groteskách - nehybností a klidem," řekl Kerr.
Na rozdíl od Chaplinova "malého tuláka" Keatonův hrdina také nevolal po sympatiích. Když Buster někoho na plátně kopl do zadku, což Chaplin dělal pravidelně, poranil si nohu.
Od prvního kousku s názvem Frigo staví dům (1920) natočil Keaton – většinou v roli hlavního hrdiny, režiséra, scenáristy i producenta – přes dvě desítky krátkometrážních snímků. Mezi jeho nejlepší "dlouhé" filmy patří Láska kvete v každém věku (1923), Frigo, oběť krevní msty (1923), Frigo jako Sherlock Holmes (1924), komerčně nejúspěšnější Frigo plave (1924) nebo asi nejuznávanější Keatonovo dílo – Frigo na mašině (1927). Zahrál si i v Chaplinových Světlech ramp (1952).
Přezdívka od Houdiniho
Joseph Francis Keaton se narodil 4. října 1895 na zájezdní "štrece" rodičů v penzionu v kansaském městečku Piqua. Podle legendy prý kvůli tomu jeho matka Myra zmeškala své vystoupení na saxofon. Pro Bustera (přezdívku mu dal kouzelnický mág Harry Houdini, který s nimi tehdy účinkoval) neexistovalo odmalička nic jiného než kočovný život. Od tří let pak vystupoval v rodinném triu Tři Keatonovi, do školy nechodil. Číst, psát a počítat jej naučila matka.
Na pódiu se rychle formovala Keatonova umělecká osobnost. Otec Joe se s ním opravdu nemazlil: "vytíral" dítětem scénu, házel je do orchestru a do kulis. Bustera prezentovali jako "lidské koště" či "nezničitelného malého chlapce". Nikdy si nestěžoval. Vyrostl z něj ohebný akrobat, ale i pesimista. Naučil se padat, ovládat bolest a nesmát se. Lidé totiž aplaudovali ještě víc, když neprojevoval žádné city.
Osvobození od potulného života a pochybných štací přišlo pro Keatona v roce 1917, kdy mu Roscoe "Fatty" Arbuckle nabídl roličku ve filmové grotesce Řezníkův chlapec. Hned při Keatonově debutu se zrodila jeho typická figura – hrdina s nehybnou tváří a tralaláčkem na hlavě. Pohledný talentovaný mladík natočil s Arbucklem 14 krátkých filmů a zkusil si i režii, když byl Roscoe na scéně. Na podzim v roce 1919 pak Keaton vytvořil první tři vlastní filmy.
O rok později koupil jeho budoucí švagr a producent Joe Schenck v Hollywoodu staré Chaplinovo studio (od té chvíle známé jako Keatonovo studio). Schenck dal Busterovi naprostou uměleckou volnost a kontrolu nad výrobou filmů od začátku až do konce. Ve studiu do roku 1928 byly natočeny všechny hlavní skvosty Keatonovy kariéry. Po převzetí studia společností MGM, vznikly ještě dva kvalitní filmy: Kameraman (1928) a Frigo vzorný manžel (1929).
Pád z uměleckého Olympu
Tím v podstatě zářivá hvězda malého tichého chlapíka zhasla a ten po prudké spirále klesl během let téměř na dno: první manželka připravila Keatona o oba syny i nemalý majetek, propadl alkoholu, neúspěšně se léčil, druhý sňatek byl rovněž katastrofa. V MGM nakonec dostal vyhazov, protože se svým hlubokým chraplavým hlasem už v nové epoše filmu tolik netáhl. "Nikdy jsem si nemyslel, že se z nás stane tohle," říká Keaton Chaplinovi ve Světlech ramp.
Filmy vlastně nikdy točit nepřestal, ale z hlavních rolí se staly epizodní. Za války vymýšlel gagy pro bratry Marxovy nebo pro Clarka Gablea, v letech 1949 až 1951 dostal příležitost v televizi s vlastní show. S manželkou Eleanor vystupoval v pařížském cirkuse Medrano.
Frigo, přezdívaný "The Great Stone Face" (Kamenná tvář) je autorem vzpomínkové knihy Můj čarovný svět grotesky. Zemřel 1. února 1966 na rakovinu plic, v době obnoveného zájmu o svoji tvorbu.
