Teď mocný král zasedl na trůn,
je dravý hned zas milý jako vánek,
s kapkami deště, které omývají sklo,
vkrádá se do vzpomínek
i v sladký něžný spánek.
Je jaro, já to také vím,
i já si všímám lidí, kteří chodí kolem mne
i těch, kteří pohroužení v sebe
v tichém objetí tu na lavičkách sedí.
Ti vidí krásy jara nejlépe.
Ti vidí slunce jakby zakleté
a slunce nevšímavě kolem nich,
přeskočí kaluž, znovu na chodník
a radost má a jásá,
že je tu zas ta jarní krása.