Nedávno mi vnoučata – Markétka a Pavlík - připomněla jednu dovolenou. Překvapilo mne, proč po třech letech, která od týdenního pobytu s dědou a babičkou na břehu Opatovického rybníka u Třeboně uběhla, jim zůstala zapsaná v paměti právě tato dovolená.
Skromné podmínky, obyčejná chatka, rybník – ne modré moře Chorvatska, kam jezdí s rodiči. Ale voda to byla, lodičky také a my se o ně ani nebáli, když zkusili na rybníku veslovat sami. Když jsme vyjeli na loďce na blízký malý ostrůvek všichni, tak jsme jen litovali, že nemáme kosu na úrodu hub. Tolik krásných křemenáčů již v životě nikdo z nás neuvidí! Největší přitažlivost měl písčitý břeh rybníku.
Pavlík s Markétkou stavěli celé dny tunely i hrady, propojovali je kanály, budovali další a další rybníčky… vyhráli si od rána do večera – naplňovali na 100 % heslo: kdo si hraje – nezlobí. Děti a obyčejný písek - možná spíš neobyčejný, podporuje fantazii a tvořivost, učí trpělivosti a vytrvalosti při práci.
Když jsme se přece od vody „utrhli“, čekal nás les a v aleji do Třeboně staré stromy – některé pamatují Jana Žižku. Pěkná schovávačka! To byl týden v kempu u Třeboně.
Již vím, proč si to naše vnoučata pamatují – byla to česká obyčejná – neobyčejná dovolená.
Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.