Všechno v přírodě pučí, včelky bzučí,
ptáčkové nám prozpěvují,
nás lidičky svým zpěvem okouzlují.
Měsíc duben hlouposti si tropí,
i to jarní slunce, vítr, sníh i déšť.
Velkou konví rád nás všechny kropí,
mohou přijít kroupy jako pěst!
Květen, nejkrásnější z měsíců!
Něžné doteky, políbení, milostná slůvka, opojení,
měsíc květů, veršů, milování...
Všechny stromy začnou kvést
a nám všem je do zpívání.
Komu patří to milostné psaní,?
Aha, asi té osamělé paní.
Včelky každou kytičku opylují,
u své práce si prozpěvují,
svoje nožičky rosou omývají,
sedly si teď na pampelišku,
svou královnou ji nazývají.
Hlavičku má celou zlatou,
už dopoledne před devátou,
Ukazuje svůj žlutý květ,
radost je na ni pohledět.
Jak zasvítí sluníčko,
posílá pozdrav na íčko.
K večeru vždy unaveně
za soumraku podřimuje.