Stalo se to už někdy před 12 až 15 lety. Měla jsem po čtyřiadvacítce, spočítala jsem tržbu, měla nachystány štafle na další den pro kolegyni, vlastně šéfku, které každou chvíli měla přijít do služby na střídání. Měla jsem jako vždy dobrou náladu. Šéfka přišla do práce nějaká mrzutá, naštvaná a po předání služby mi řekla, jaký je to nehorázný bordel ve zdravotnictví, u soukromých doktorů. Zasmála jsem se a řekla jsem, že ona není od toho, aby jej změnila.
Tak, abych začala popořádku. Jezdily jsme spolu vždy mimo pracovní dobu k lékaři na gynekologii jedenkrát za rok, když jsme měly volno. A tím to vlastně začalo. Ptala se mě, zdali si nechávám posílat od Zdravotní pojišťovny výpis ze zdravotní dokumentace. Divila jsem se, proč, že to nedělám, že nic nekontroluji, tak mi řekl, co se jí stalo. Byla v Olomouci a zašla si do Zdravotní pojištovny a nechala si vyjet za předešlý rok ze své zdravotní dokumentace vyúčtování lékařů.
Tak mi řekla: "Sedni si, nebo to s tebou švihne." A začala mi sdělovat, co jí milý a vždy ochotný ženský lékař naúčtoval a kolikrát za rok byla na vyšetření. Byla pedantka, tak si každou návštěvu lékařů včetně zubaře, zapisovala do kalendáře. Já ne, nikdy. V tom jsem trochu nezodpovědná. Dokonce, že jí lékař naúčtoval nějaký zákrok a že píše recepty a na její jméno si vyzvedává pleny. Tak to mě dostalo a řekla jsem jí, že jsem nevěděla, že mám šéfku, která nosí pleny na únik moči a počůrává se. Cukalo mi to koutkama a neudržela jsem se smíchy. Tak mě vlastně přinutila si nechat udělat výpis za poslední rok taky, protože jsme byly u stejné pojištovny, a divila jsem se po deseti dnech i já.
Ten samý den jsem měla i ten samý zákrok jako moje šéfka a navíc jsem měla taky napsáno na sebe několik balíků inkontinenčních plen a údajně až druhý den jsem si je vyzvedla. A to mě opravdu pozvedlo ze židle a napsala jsem přímo do Zdravotní pojištovny. Nikdy v životě jsem si na nic a na nikoho nestěžovala. Kdyby se jednalo o nějakou banalitu, recept na nějaký druh léků, injekce, snad bych se nad to povznesla a nic bych neřešila.
Bylo to takový výbuch, zoufalství, ponížení, co si dovoluje na mě a kolegyni, snad mi rozumíte. To byl můj první případ a dopis. Źe se nic z toho nezakládá na pravdě, že jsme s dotyčnou byly pouze na kontrole, na kterou chodíme každý rok a bylo vždy vše v pořádku. Žádný zákrok jsme nikdy neměly a pleny jseme si nikdy nevyzvedly z žádné lékárny, kde ordinoval ten lékař. Navíc jsem napsala, že nemám ani čas, ani zbytečné peníze, abych když jeden den jdu na kontrolu, druhý den absolvovala znovu 25 km pro nějaké pamprsky - pleny a platila si cestu tam i zpět do nějaké lékárny, když u nás byly v té době tři, že to nedává smysl.
Odpověděli mi ze Zdravotní pojištovny, že takových stížností bylo na toho lékaře víc a že to všechno prošetřují a děkují nám za upozornění. Psala jsem to i za ni.
Už jsme k tomu lékaři nikdy nejely a našly jsme si lékaře v místě bydliště, ke kterému chodíme zase, ale ne už v jeden den, nýbrž ona mne objednává. Nevím jak ona, ale já už zase žádné výpisy od své Zdravotní pojišťovny nepožaduji. Možná, že bych se zase divila a nejen já, kdo ví?
Kontrolujete si taky někdy Váš zdravotní účet ve své Zdravotní pojišťovně? Stalo se Vám někdy, že jste zažili něco podobného? Jak byste se zachovaly vy, ženy, kdyby se vám to stalo, přešly byste tuto záležitost mlčením?
