Jednou z našich dalších zastávek při okružní cestě po Španělsku byla Barcelona, hlavní město Katalánska. V nabitém programu jsme si vyhradili na prohlídku města jen několik hodin. Přesněji řečeno, rozhodli jsme se pouze pro návštěvu světoznámého chrámu Sagrada Familia - Svatá rodina.
Přijeli jsme z jihu po pobřežní silnici od Sitges a vjeli do města - jak jsme později zjistili - po jedné z hlavních tříd Gran Vía. Dlouho jsme jeli a marně hledali místo k zaparkování. Konečně se nám podařilo najít mezeru mezi auty přímo před půjčovnou aut. Manžel vkročil dovnitř, aby se zeptal, kde můžeme bez problémů zaparkovat. Dozvěděl se, že hned vedle půjčovny jsou podzemní garáže. Najeli jsme dovnitř. Byl tam sympatický starší pán, který před naším autem svižně seběhl dvě patra do podzemí, aby nám ukázal volné místo. Svým vzezřením, výřečností i temperamentem nám připomínal manželova otce, který už v tu dobu nežil.
V klidu jsme vysedli, vzali si pár věcí a vystoupali zpátky ke vjezdu. Pán se zrovna chystal k odchodu. Vystavil nám parkovací lístek a začal si nasazovat sluchátka.
V tu chvíli jsem si řekla: "Líná huba - holé neštěstí".
Oslovila jsem ho svou lámanou španělštinou a vysvětlila, že jsme v Barceloně poprvé a potřebujeme se dostat nejkratší cestou k chrámu Sagrada Familia. Viditelně ožil a ochotně se nabídl, že nás tam doprovodí. Má to prý po cestě domů. Ještě se zeptal, jestli chceme jít pěšky nebo jet metrem. Shodli jsme se, že pěšky. Jen jsem stačila mému muži říci, ať sleduje názvy ulic, kterými půjdeme, a už jsme se rázným krokem vydali na cestu.
"Budete vědět, kudy zpátky?", zeptal se pán.
A hned si sám odpověděl: "Máte parkovací lístek a tam je ulice i číslo".
Celou cestu brebentil, že s jeho paní hodně cestují a že se letos chystají do Bulharska a že chrám snad nebude nikdy dostavěný a odkudže jsme……. Během deseti minut jsme byli na místě. Pán nám popřál hodně štěstí, rozloučil se a odešel.
Bylo to začátkem května, ale kolem chrámu se pohybovala spousta turistů. Nejprve jsme navštívili informace na protější straně ulice a koupili si mapu města, podle které jsme se zorientovali. Pak nás čekala dlouhá řada na nejdražší vstupenky z celé naší okružní cesty. Následoval přesun do další řady ke vstupu do chrámu. Kolem ní stáli policisté i policistky, kteří se dotazovali na nože, nůžky, ostré předměty a střelné zbraně. Konečně jsme byli vpuštěni, abychom mohli obdivovat tu krásu. Manžel fotil a fotil.
Wikipedie uvádí, že se katedrála začala stavět v roce 1882 a již o rok později převzal stavbu architekt katalánského původu Antonio Gaudí, významný představitel španělské secese. Stavbě se velmi intenzivně věnoval až do své tragické smrti v roce 1926, kdy podlehl zraněním po srážce s tramvají. Na smrtelné posteli si přál, aby stavba byla financována z veřejných sbírek a vstupného a tak se i děje. Katedrálu vysvětil 7. listopadu 2010 papež Benedikt XVI. Dokončení je plánováno na rok 2026 - sté výročí úmrtí Antonia Gaudího. Objekt bude mít osmnáct věží.
Po dvou hodinách, kdy už nás pořádně bolelo za krkem, jsme chrám opustili a vydali se pěšky k moři. Cestou jsme poobědvali a starým městem vyrazili zpět ke Gran Vía. Z mapy bylo zřejmé, že velká část města je postavena na zelené louce, ulice se pravidelně kříží a číslování domů jde hezky za sebou. Garáž byla bez problémů nalezena a my jsme mohli vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím.
Na neznámého pána si často vzpomeneme. Byl pro nás ve správnou chvíli na správném místě.
