Rozhovor v kanceláři (nebo v ordinaci). Starší i mladší muž v bílém plášti… Na stěně trhací kalendář s datem třeba 12. října 1990.
Pane primáři, už jste četl o té nové metodě léčení zánětů a svalových bolestí? Začali s tím v Americe…
Neslyšel, pane kolego. Máte čas brouzdat po internetu, že? Víte, dnes je plno nových metod, pořád někdo s něčím přichází. Nemusíte všemu věřit, i když jste ještě mladý…
Psali, že to působí příznivě na regeneraci tkání a na snižování bolesti…
Chuchu, prosím vás. Je to už ověřené na klinických studiích?
To nevím, ale…
A hlavně, má to všechny atesty? Kolik je v tom vlastně chemie?
Obávám se, že tady není vůbec žádná chemie. Nejsou to žádné tablety. Na tkáň se působí zvnějšku.
Cože? Žádná chemie? A dokonce - zvnějšku? Tak jak to může působit uvnitř těla?! Není to nakonec nějaká americká forma akupresury? Ta taky zatím nemá farmaceutický atest a ani mít nebude.
Ale přece…, tady píšou, jak je to účinné – jak pozitivně to působí…
Reklama, víte? Já musím jít operovat. Pusťte to z hlavy, pane kolego. Vždyť se zeptejte u vás na fakultě. Jak jste říkal, že se to jmenuje?
Ultrazvuk, pane primáři.
Ultra co? Ultrazvuk? Tak vidíte, už podle jména to nemůže fungovat!
