Tak se mi splnil velký sen. Před osmi lety jsem vyjela se svým mužem a jedním z mých vnuků do Paříže. Vlakem do Chebu, tam jsme nastoupili do autobusu zn.Mercedes a vyrazili přes Německo, směr Paříž.
Byl konec května, nejlepší čas pokochat se jarní Paříží, vyzbrojeni nejnutnějším oblečením a také zásobou řízků a jiných potravin, protože malý, český člověk většinou nesnídá, ani nevečeří v lepších restauracích, když vycestuje za nevšedními zážitky. Paříž je nejkrásnější na jaře, když všechno kvete, slýchávala jsem vždy a toužila to vidět na vlastní oči.
Ještě, než jsme měli zahlédnout Eiffelovku, byla celodenní zastávka v Disneylandu, kam se těšily hlavně děti, my dospělí je s láskou doprovázeli. Již na území naší republiky se znatelně ochladilo, cesta Německem propršela, ale když jsme konečně dorazili na místo, vítala nás nadějně modrá obloha a se sluníčkem dohromady to vypadalo na dokonalý den. Ale ouha, půl sedmé ráno, sraz v půl sedmé večer, vylezli jsme ospalí z autobusu a překvapila nás neskutečná zima, ledový vítr s námi zamával navzdory sluníčku i modré obloze. Navlékli jsme si na sebe všechno, co jsme s sebou měli a vyšlápli odvážně směrem k dětskému světu.
Dvanáct hodin volnosti v studeném květnovém dni, nejnutnější věci s sebou. Sice jsme měli oči navrch hlavy, sice jsme si to nějak užili, hlavně chlapec, ale přišel čas něco dostat do našich žaludků, protože nejen zážitky živ je člověk. Vnuk otevřel svůj baťůžek, vyndal řízek od své maminky, já se podívala do svých zásob, tam nic k jídlu, vůbec nic, v tom ranním mumraji s oblékáním jsem zásoby zapomněla někde v autobusu. Pokorně jsem vyžebrala na svém vnukovi jídlo pro mě a mého muže, s tím, že mám v autobusu ještě řízků dost pro všechny.
I když zábavy bylo dosti, byli jsme už dost unaveni, den se tak nějak táhl pomaleji, než jsme si přáli, tak jsme si nakonec sedli do vláčku, který Disneylandem projíždí a už jen pasivně přihlíželi dění okolo nás.
Konečně přišel večer a my jsme se plni nevšedních zážitků, zmrzlí, unavení a také hladoví, táhli k autobusu jako ke své spáse. Když jsme konečně našla své řízky, nabídla jsem hned vnukovi na oplátku, kluk se s chutí zakousl do řízku a hned zkonstatoval, že řízek je vepřový a ty jeho kuřecí jsem mu prý snědla. Od té doby dává v legraci historku, jak mu babička snědla ve Francii jeho řízky.
Pak už vše bylo, jak má být, ubytování ve Formuli 1, těšení se na Eiffelovku, nezapomenutelný výhled z ní, ale nějak jsme se tam zdržovali co nejdéle, protože byla pořád venku dost velká zima. Procházka Paříží, návštěva Invalidovny a jiných pařížských památek, projížďka lodí po Seině, výlet do moderní Paříže, kupování suvenýrů, to všechno bylo nezapomenutelné, ale s tím nás provází i vzpomínka na zimu, která tenkrát,na konci května v Paříži panovala. Takže, když je u nás velká zima, pronáší naše rodina přirovnání "zima jak V Paříži", a myslím, že to už jinak nebude.
Tak kdyby jste se chtěli taky podívat do Paříže, nejlepší je to na jaře, to prý je nejkrásnější, ale vezměte si s sebou taky nějaké teplejší oblečení, co kdyby...
