Když si vzpomenu, že ještě před šesti lety jsem o Šumavě jen četla nebo viděla dokumenty v televizi, maximálně si prohlížela fotografie lidí, co tam byli. Když se tam chystala prvně naše Katka, tak jsem si povzdechla, že bych se tam také ráda jednou podívala. A to jsem absolutně netušila, že Šumavu nakonec osobně poznám a zamiluji se do ní.
Prvně jsme tam jeli na jaře roku 2011 a za uplynulých 5 let máme Šumavu téměř prochozenou křížem krážem. Když to vyjde, jezdíme tam 2x za rok.
Vloni na jaře – četla jsem knihu Marcely Mlynářové a ona tam popisuje tak nádherně putování po Šumavě, že jsem tu kapitolu dala přečíst Jiříkovi a oba jsme shodně řekli – tam musíme jet! Takový impuls to byl…(díky, paní Marcelo!)
Hned jsme si našli pobyt a na konci května odjeli do Zadova. Začali jsme branou Šumavy – Sušicí, poté ještě cestou navštívili hrad Velhartice. Ze Zadova jsme pak projeli Jezerní slať, Modravu, Srní, Čeňkovu Pilu, Kašperské Hory a Prášily. Všude se nám moc líbí a některá místa jsme viděli již vícekrát.
Byl to jen víkendový pobyt, ale cestou zpět jsme ještě dali vodní hrad Švihov a Dobřany :-)
Během června jsme si objednávali již další pobyt na Šumavě, ale o tom bude až další článek.