Milá Lomnice!
Asi jsem musela jet právě v těchto dnech na další třídní sraz, abych si znovu uvědomila, jak ráda tě vždy vidím a jak s tebou zůstanu navždy srostlá. Jsi malé městečko, vklíněné mezi Český ráj a Podkrkonoší, skromné jako Popelka, malá říčka, která tebou protéká a kterou běžný návštěvník možná ani neobjeví.
Ale já nejsem běžný návštěvník. Jsem tvoje někdejší dítě, kterému však nebylo dopřáno dorůst zde do dospělosti a muselo se se zbytkem rodiny odstěhovat na druhý konec Čech. Které si však ještě i po těch takřka 54 letech neomylně pamatuje řadu míst, která ukazuješ nebo naopak skrýváš.
Ne, cizinec neví, že tady na Husově náměstí jsem bydlela, kousek pod náměstím jsem chodila do školy, a tam do bývalé "tkalcovky" hrát na housle, do sokolovny na cvičení a v neděli na loutkové hry pro děti. Tady v Tylově divadle jsme amatérsky vystupovali coby divadelní soubor s pohádkami a na místním koupališti u obory s loveckým zámkem rodu Rohanů trávili letní dny. Ne každý ví, že Lomnice měla kromě výroby známých sucharů i závod Technolen, kde se vyráběly především stany. A že byla Lomnice odjakživa i velmi sportovní město, v němž vyrostl třeba skokan na lyžích Karel Kodejška, spolužák mé sestry, nebo známý hokejista Vladimír Martinec, který chodil o ročník níž než já. Turista se nedoví, že toto je kopec Babylon, kam jsme od nejútlejšího dětství chodili lyžovat, a tamto zase hora Tábor s rozhlednou, kde bývaly každoroční pouti. Že Lomnice měla před válkou svého městského architekta - stavitele, který se podílel na stavbě školy a sám vyprojektoval tzv. Husův sbor, budovu Čs. církve husitské, a to byl náš tatínek, kterého jsem už jako dítě ztratila.
Ale předpokládám, že se návštěvník zastaví na Husově náměstí s novogotickou radnicí a barokním kostelem sv. Mikuláše, s městským muzeem a galerií, u náměstí zavítá k baroknímu zámku se současnou výrazně jahodovou fasádou, a na jedné straně zámku si nejspíš povšimne neobvyklého pomníku s křídlem letounu, věnovaného zdejšímu rodáku, letci RAF Františku Truhlářovi, jenž posloužil Filipu Jánskému jako předloha pro postavu v tváři popáleného Hezounka z Nebeských jezdců. A zvláště autem se velice snadno dostane na Karlovské náměstí, v dnešní době již takřka venkovský skanzen s řadou rázovitých roubených domků, jaké byly v mém dětství ještě i na centrálním Husově náměstí. A jistě neopomene zajet do Popelek a prohlédnout si tamní moderní lyžařský skokanský areál, z jehož nejvyšší skokanské věže se naskytne neopakovatelný pohled do šíré krajiny - v blízkosti se zvedá kopec Kozákov, dávné naleziště polodrahokamů, je odsud vidět do Českého ráje, ale také na Bezděz, v dálce se majestátně tyčí Jizerské hory a Krkonoše. Zemský ráj to na pohled!
Věřím, má milá Lomnice nad Popelkou, že každý, kdo bude projíždět tímto krajem a náhodně nebo úmyslně zavítá i sem, nebude litovat.
Dost však již nostalgie a za tři roky zase na shledanou. To už nám bude.......pst, to se přece neříká nahlas! Vždyť ani ty nestárneš.
„Kde domov můj.“ To je název naší nové soutěže, prostřednictvím které se mohou čtenáři magazínu i60 dozvědět o místech dosud nepoznaných. Popište své město či obec, jejich největší zajímavosti, pozvěte je na místa, která máte ve svém okolí nejraději, doporučte jim zajímavosti ve vašem regionu, uveďte tipy na historické či kulturní památky, ale i tipy na dobrou restauraci, hospůdku, kavárnu…Více informací o soutěži najdete zde.
