Optimismus českých fotbalistů a jejich fanoušků před posledním zápasem základní skupiny evropského šampionátu zchladili Turci už v desáté minutě zápasu po bleskovém brejku a zaváhaní naší obrany. Tento rychlý gól předurčil ráz celého utkání a v podstatě nastavil zrcadlo českému fotbalu. Viděli jsme nervozitu na kopačkách, místy nemohoucnost, fotbalovou křeč. Marná sláva, Češi získali ze tří zápasů základní skupiny pouze jeden bod za remízu s Chorvaty a s Francií se loučí.
Šampionát ukázal, že český fotbal na evropskou špičku v současné době nemá. Ačkoli tým trenéra Pavla Vrby prokázal velmi dobré výsledky v kvalifikaci, tváří v tvář vyspělým soupeřům na šampionátu absolutně nestačil. Čechům chybí v mužstvu výrazné osobnosti, po generaci Kohlera, Rosického, Baroše nemá český fotbal žádné další výrazné talenty. Navíc forma současných reprezentantů byla ve Francii mizivá. Brankář Petr Čech se neblýskl žádným superzákrokem, obrana hrála nejistě, kapitánu Tomáši Rosickému chyběly ostré zápasy, protože v klubovém Arsenalu proseděl celý rok na lavičce, a útok, to byla přímo katastrofa. Češi ve všech třech zápasech oproti soupeřům propadali v rozehrávce, v technice, rychlosti, fotbalové kreativitě.
Ale hlavně - hráli až příliš ustrašeně. A v tom selhal fotbalovým šéfem Miroslavem Peltou protěžovaný trenér Vrba, který měl kluky lépe motivovat a dodat jim více sebevědomí. Jako by byl bez energie i on. V zápasech nebyla znát žádná taktika, kterou by Češi zaskočili soupeře. Vzpoměňte, jaké charisma čišilo před lety z kouče Karla Brücknera, který se ukázal jako skvělý stratég.
Vystoupení české reprezentace ve Francii je varováním, po kterém by měly přijít změny. Ty by se měly odehrát nejen na hráčských postech (Rosický, Plašil, Lafata, Limberský, Hubník ani Čech už, bohužel, na reprezentaci nemají), ale hlavně v realizačním týmu a vedení fotbalového svazu. Český fotbal totiž smrdí od hlavy. Dokud budou na nejdůležitějších fotbalových postech sedět lidé spojeni s korupčními aférami minulých let, nečeká český fotbal nic veselého.
Přesto je potřeba českým fotbalistům poděkovat za to, že jsme je mohli na Mistrovství Evropy sledovat. Hoši děkujem a snad příště!