Dlouhé vlasy se hodí jen do určitého věku, v tom vyšším jsou vhodnější polodlouhé nebo krátké. Tuto zásadu vyznává hodně žen. Zkusme se tentokrát na toto tvrzení podívat z jiného úhlu.
S přibývajícími léty se vlasy většiny žen mění. Nejde o to, že šediví. Jsou často jemnější, sušší, hůře se udržují. Mnoho dam to proto řeší zkrácením účesu. Existuje početná skupina vyznavaček takzvaného pohodlného krátkého rozcuchu a pak ještě početnější skupina těch, které vsadily na nenápadné, béžovo hnědé lehce zvlněné cosi, co není ani dlouhé ani krátké. Na hodně krátké vlasy si netroufají, protože si myslí, že by tak vynikly vrásky a povadlé kontury obličeje. Bohužel, výsledkem je, že mnoho žen vypadá tak nějak stejně, tuctově.
Jenže snaha odlišit se od davu za každou cenu ve vyšším věku také často nekončí úspěchem. Výrazné asymetrické střihy nebo barevné prameny sluší málokomu v mládí, natož po šedesátce. Tak co s tím? Ženy proto často rezignují. Najdou si nenápadný účes, jehož úprava jim nezabere moc času a s ním stráví zbytek svého života.
Nejméně početná je skupina dam, které i ve vyšším věku trvají na tom, že žena má mít dlouhé vlasy. Jistě, ne každá má vlasy takové kvality, že si dlouhé může dovolit, ale mnohé je mají a přesto trvají na tom, že by jim už dlouhé neslušely. Zkrátka, být dlouhovláskou ve věku nad šedesát není obvyklé. Ovšem ty, které na svou dlouho hřívu nedají dopustit, se shodují v tom, že údržba je naopak snadnější, než u vlasů krátkých a polodlouhých. Odpadá pravidelné zastříhávání u kadeřníka i ranní přetváření vrabčího hnízda do tvaru, ve kterém lze vyjít mezi lidi. Dlouhé vlasy stačí sepnout do culíku, zaplést do copu a šup do ulic.
Tak si zase po čase dejme obrázkovou inspiraci a podívejme se na účesy, které některé dámy směle nosí i ve vysokém věku. Jistě, nejsou to účesy pro každého, ale zároveň jsou ukázkou, že je krátkozraké tvrdit, že zralá žena s vráskami nemůže mít dlouhé vlasy.
