Dne 5. října by se dožil pan Václav Havel 80 let. Bohužel nebylo mu to osudem dopřáno. V současné době je napsáno mnoho oslavných, ale i hanlivých článků na téma "Václav Havel." Chci svým příspěvkem připomenout, že Václav Havel patří a bude patřit k naší historii jako zakladatel České republiky, která vznikla po rozpadu bývalého Československa.
Pro mě byl Václav Havel se svými postoji v letech totality morální autoritou. Proto i po sametové revoluci se stal respektovanou osobností, mezi politiky ojedinělou. Jako člověku mu nic lidského nebylo cizí. Rozhodně nebyl dokonalý, ale to nejsme nikdo z nás. V současné době mně vadí, kolik negativních článků se objevuje o jeho osobě v různých médiích. Myslím, že jeho role byla po sametové revoluci velmi významná a hodně pomohl České republice se zviditelnit v celém světě. Byl a je stále uznávanou osobností jak v USA, tak i celé Evropě pro své zásadové postoje v době totality, kdy byl i několikrát vězněn v komunistických žalářích.
Zvolení Václava Havla prezidentem znamenalo nastolení demokratického řádu v naší vlasti.Opět jsme si mohli všichni říkat "máme pana prezidenta". Ne nějakého soudruha, který byl do funkce jmenován vládnoucí stranou.
Právě pobyt ve věznicích mu podlomil jeho zdraví a koncem roku 1996 přinesl Václavu Havlovi těžkou životní zkoušku - nádorové onemocnění plic. Počáteční stádium nálezu a radikální lékařský zákrok však rohodly o úspěšném léčení. Oporou ve složité životní situaci se mu stala jeho přítelkyně - herečka Dagmar Veškrnová, s níž se český prezident oženil krátce po propuštění z nemocnice v lednu 1997.
V obtížné vnitropolitické situaci byl 20.ledna 1998 opětovně oběma komorami Parlamentu ČR zvolen prezidentem republiky.
Pan Václav Havel nebyl jen disidentem či politikem. Za své literární a dramatické dílo, za smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv, obdržel řadu státních vyznamenání, mezinárodních cen a čestných doktorátů. Já bych na závěr chtěla připomenout jen některá jeho díla, která mě zaujala a která jsem četla. Jsou to knihy Dopisy Olze z roku 1983 a Dálkový výslech s Karlem Hvížďalou z roku 1986. Viděla jsem jeho Žebráckou operu a Audienci na premiéře 10.ledna 1990 v Činoherním klubu v Praze, kterou režíroval J.Menzel.
Právě v naší složité době nám chybí morální autorita, kterou pro mě představoval člověk Václav Havel. Jeho vize "Pravda a láska musí zvítězít nad lží a nenávistí" není jen fráze. On skutečně věřil, že lidé jsou dobří.Věděl že nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.
Na otázku jednoho novináře o jaké republice sní odpověděl: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů - lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.
Jsem si vědoma, že můj příspěvek věnovaný vzpomínce na našeho prvního prezidenta České republiky Václava Havla nebude přijímán všemi kladně, ale takový je život. Nic v něm není jen černé nebo jen bílé. Jednou vítězí pravda a podruhé ji nahradí zloba. Já jsem ráda, že jsem se dožila života ve svobodné zemi, kde sice není vše dokonalé (a nikdy nebude), ale máme demokracii, svobodné volby, žijeme v relativním dostatku a o svém životě si rozhodujeme my sami.
Čest jeho památce.
