Nedávno jsem se zamyslela nad tím, jak se všechno mění. Je to na pováženou a jsem trochu rozzlobená. Jak to, že se mi prodlužují vzdálenosti? Úsek k obchodu jsem dříve došla za kratší dobu než dneska. Dnes mi to trvá dlouho, a když do toho obchodu dojdu a nakoupím, tak těch pár kousků nákupu je daleko těžších než dříve (že jsou dražší, to už pomíjím).
Koupím si noviny a zjistím, že je tisknou s menšími písmenky. Prosit lidi, aby mluvili zřetelně, je zbytečné. Všichni mluví tak potichu, že jim nerozumím. Je pravda, že bych si stejně nepamatovala, co by mi řekli, i kdybych je slyšela. Oblečení se vyrábí tak těsné, hlavně v pase a na stehnech, že je to hrozně nepříjemné. Raději si tedy nic nekoupím a navléknu si tepláky, které mě netlačí.
Lidé mého věku jsou mnohem starší než já. Tuhle jsem potkala jednu známou a tak strašně zestárla, že mě nepoznávala.
O tomhle všem přemýšlím, když se ráno umývám. I ta zrcadla nedělají tak dobrá, jako před lety. Tu osobu v tom zrcadle totiž nepoznávám, ale umyju ji.