Pár něžných slov
tam pod podloubím,
polibky horké,
jak vyndané z trouby,
a křižovatky
ztratily směr,
život v té chvíli
byl víc jak fér.
Řekl jsi lásko,
tvá krása zraje,
podzimní paleta
barvami hraje,
tam spolu v parku
brouzdáme listím,
a ruka tvoje
tu moji jistí.
A v rukou kaštany ,
co spadly nám k nohám,
do kapsy dáme si,
začíná román.
A křižovatky
našly zas směr,
už je to dávno,
a bylo to fér.