„To je strašné, Eliško, už nejsi moje kamarádka. Ty prý jsi také volila toho ochlastu a ne pana knížete!“ (Z telefonního rozhovoru dvou pražských paniček po prezidentských volbách v r. 2013)
Florinda Donner-Grauová, známá dříve pouze z okrajových poznámek v posledních knihách Carlose Castanedy a koncem devadesátých let vystoupivší z anonymity se v jednom interview zmiňuje o zajímavém rozhovoru s donem Juanem Matusem, hlavním hrdinou Castanedových knih. Don Juan jí totiž značně neotřelým způsobem předestřel dvě varianty jejího dalšího osudu. Buď se připojí do skupiny jeho tzv. „čarodějů“ a jako bojovnice na cestě poznání prožije sice obtížný, ale duchovně bohatý a smysluplný život, nebo zůstane po zbytek života „hloupou kundou“ spoutanou předsudky a zvyklostmi své měšťácké třídy. Florida, jako dívčina ze spořádané německé rodiny, kde se takové výrazy nikdy nepoužívaly, tím byla zpočátku šokována a téměř uražena. Don Juan ji také téměř sokratovsky formulovanými otázkami přiměl k přiznání, proč se jako mladá „hloupá kunda“ přihlásila ke studiu antropologie na americké univerzitě. Tato nakonec přiznala, že to nebylo z jejího vnitřního zájmu o antropologii nebo z touhy vědecky pracovat, nýbrž proto, aby se dobře provdala. Dle don Juana jsou dnešní americké univerzity etablovanými institucemi měšťáctví a líhněmi univerzálních manažerů všech typů, tudíž žádoucích potenciálních ženichů schopných zajistit dle současných kritérií úspěšný a materiálně zajištěný rodinný život.
Florida Grauová ve svých knihách a veřejných vystoupeních také kritizuje duchovní zaostalost současné tzv. moderní společnosti ve vztahu k ženám, která přímými i nepřímými výchovnými podněty přispívá k tomu, aby z mladých dívek v dospělosti v masovém měřítku vyrůstaly tyto donem Juanem definované typy žen.
Na uvedený, sice obhroublý, ale výstižný výraz si vzpomenu, např. když se ve sdělovacích prostředcích komentují případy tzv. obětí domácího násilí a kritizuje se malá ochota policie takové případy řešit. Policisté totiž z vlastní zkušenosti vědí, že tyto „oběti“ domácího násilí jsou sice politováníhodnými tvory, ale zároveň úchylnými ženami, které si v situaci, kdy jsou psychicky ponižovány i fyzicky napadány, v podstatě libují a nechtějí situaci měnit. Pokud se tyto ženy pod vlivem příbuzných nebo přátel nakonec odhodlají podat na příslušného tyrana trestní oznámení, pak je následně z 90% odvolají, protož svého partnera „milují“ a věří, že se tento polepší. Závislost některých žen na psychopatických darebácích může mít nejrůznější formy a nemusí jít pouze o nevzdělané domácí „puťky“. Pavla Vitázková sehrála takovou Juanem Matusem definovanou ženu vyšší úrovně např. v roli doktorky Maškové v televizním seriálu „Cesty domů“. Byť i odborně velmi schopná lékařka, manželka poctivého policejního důstojníka a matka dvou malých dětí se stane milenkou zrůdného zločinného podnikatele, i když má dostatek indicií, o jakého padoucha ve skutečnosti jde. V jednom rozhovoru s ním se mu sama přizná, že jsou ženy, které mají rády „hodné kluky“, a ty druhé, které přitahují „špatní kluci“. Ona že bohužel patří k těm druhým. Teprve, když dotyčný zločinec přivede do vězení i jejího nevinného bratra, se rozhodne od něj odejít a vrátit se k manželovi. Ještě naposled podlehne milencovu naléhání, aby jela na policii s jeho přiznáním s ním, a tento ji úmyslně způsobenou dopravní nehodou zavraždí. Široké veřejnosti je znám i skutečný příběh známé spisovatelky Simony Monyové, která ač měla dvě děti se svým původním manželem, žila s násilnickým psychopatem, který ji ponižoval a fyzicky týral, dokonce i před zraky jejího sedmiletého syna znásilnil, tak dlouho, až se nechala nakonec zavraždit.
Osobně znám více žen, kterých si vážím a u kterých nepřichází v úvahu, že by se mohly dostat do kategorie tzv. týraných žen. I u nich pochopitelně někdy může dojít k případu, že se z mladické zamilovanosti provdají za potenciálního tyrana, ovšem taková situace se může v jejich životě přihodit jen jednou a naposledy, kdy se s dotyčným násilníkem okamžitě rozejdou. To byl i případ dnes světoznámé spisovatelky Joanne Rowlingové, autorky Harryho Pottera, která když po svatbě s fyzicky atraktivním mužem zjistila, že jde o úchylného násilníka, se s ním rázně rozvedla a jako tehdy veřejnosti neznámá matka samoživitelka se ve skromných poměrech dokázala o své malé dítě sama postarat.
Do kategorie těchto donem Juanem výstižně formulované skupiny žen je možné zařadit mnohem širší paletu duchovně nesvobodných žen ovlivňovaných v jejich pocitech i jednáních charismatickými psychopaty. Vzhledem k dosavadní četnosti výskytu tohoto typu žen je i jejich vliv na život společnosti mnohdy výrazný. Byly to např. české ženy tohoto typu, které počátkem devadesátých let převahou svých hlasů zajistily volební vítězství Klausovy ODS. (Vždyť „okouzlující“ Klaus byl tak vzdělaný ekonomický génius, ve srovnání s „buranem“ Zemanem módně draze oblečený s perfektně uvázanou kravatou). Pro tyto ženy bylo např. pravdivé označení výrazných podvodů Klausových souputníků Milošem Zemanem pociťováno a veřejně označováno jako nepřípustné hulvátství. Zajímavá byla reakce tohoto typu žen i na nejabsurdnější Klausovy výroky. Když jedna vysokoškolsky vzdělaná žena v mé přítomnosti měla vysvětlit Klausův dementní výrok, že on néví, jaký je rozdíl mezi čistými a špinavými penězi a jsou-li peníze učitele matematiky čistší než peníze učitele občanské nauky, i tato se na okamžik zarazila a uznala, že to Klaus poněkud přehnal. Pak ale pronesla: „Ale zbavil nás těch „blbých Slováků“ a Klaus měl hlas dotyčné ženy opět zajištěn. Když jsem s toutéž ženou mluvil po deseti letech, už si stěžovala, že jí Klausova politika nepřinesla žádný blahobyt a že i jako vysokoškolsky vzdělaná odborná pracovnice obtížně vychází s rozpočtem na domácnost a nemůže si např. dovolit ani kozačky, jaké by chtěla. Naopak přede mnou tvrdě „zatloukala“, že by v minulosti podporovala „toho psychopata“. Půjdeme-li dále do minulosti, je zjevné, že uvedený typ žen zjevně zajistil převahou svých hlasů i vítězství Hitlerovy NSDAP v parlamentních volbách počátkem třicátých let v Německu. Je známo, že některé paničky padaly radostným vzrušením v mdlobách k zemi už jenom v případě, kdy se jim podařilo dostat se do blízkosti „okouzlujícího vůdce“. O takovém úspěchu u žen by si Klaus mohl nechat jenom zdát. Jak známo, ani veřejnosti nejznámější z jeho podporovatelek, jinak hlasově vysokovýkonná zpěvačka, při svých vystoupeních na podporu kandidatury Václava Klause v jeho blízkosti radostným vzrušením nikdy neomdlela. Pouze po jeho první instalaci na Hrad před televizní kamerou hystericky afektovaně „zajuchala“. Výše uvedené německé politováníhodné ženy ovšem za svou „lásku“ k vůdci dostaly krutý kolektivní trest, když jejich synové umírali jako jatečná zvířata na frontách druhé světové války.
Mezi donem Juanem Matusem definované skupiny žen patří v podstatě i mnohé horlivé feministky, které samy v životě nic užitečného nevytvořily, ale stále hlasitě horovaly proti údajné diskriminaci žen v různých zaměstnáních (a to i takových, které jsou pro ženy matky vysloveně nevhodné). Svého času v pořadu paní Jílkové „Máte slovo“ dvě vyšinuté feministky s jedním přitroublým přitakávačem mužského pohlaví horlivě podporovaly doporučení směrnice EU o direktivním obsazování vysokých manažerských funkcí předepsaným procentem žen. Proti nim stáli dva manažeři významných podniků a jedna vzdělaná hodnotná žena středního věku. Tato žena věcně vysvětlila, že jako vysoce kvalifikovaná odbornice není a nebyla nikdy vystavena nějaké diskriminaci v zaměstnání a mohla by bez potíží získat vysokou manažerskou funkci. S ohledem na neopakovatelnost lidského života je však pro ni vyšší prioritou harmonické rodinné soužití s blízkými příbuznými a dětmi ve skromnějších materiálních poměrech, než jaké by ji zajistila vysoká manažerská funkce. Pro mozečky uvedených feministek je zřejmě nepochopitelné, že ze stejných motivů se analogicky rozhodují i mnozí vysoce kvalifikovaní duchovně vyspělí muži, kteří se nederou na vysoké manažerské nebo politické posty. To je také zjevně důvodem známého úkazu, že na vysokých manažerských postech a v tzv. „vysoké politice“ se vyskytuje tolik morálního odpadu. Psychiatr MUDr. Jan Hnízdil v této souvislosti odkazuje i na jiné postřehy odborníků z oboru psychiatrie a psychologie. Zajímavou studii např. zveřejnili psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak. Zjistili, že mezi vysokými manažery a politiky je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni ve federálních věznicích USA. Ti lidé mají podobný osobnostní profil jako zloději nebo vrazi. Dají se ale jen těžko odhalit. Jsou inteligentní, schopní, jazykově vybavení, dokonale oblečení. Na druhou stranu egocentričtí, arogantní, bezohlední a bezcitní. Hare s Babiakem jim říkají jí „hadi v oblecích“.
Před třemi lety, v období historicky první přímé volby prezidenta ČR, měly ženy Juanem Matusem definovaného typu opět možnost zásadně ovlivnit vývoj naší společnosti. To, že kandidát jako Jan Fišer měl dle průzkumu veřejného mínění dočasně srovnatelné preference s Milošem Zemanem, vypovídá i o morálním úpadku celé naší současné společnosti. Jak známo, v osmdesátých létech minulého století Jan Fišer svým vstupem a dlouhodobým členstvím v předlistopadové KSČ sledoval pouze svou osobní kariéru. Je docela možné, že svým jednáním nemusel bezprostředně ublížit žádnému ze svých tehdejších kolegů na pracovišti. Sám jsem na svém původním vědeckovýzkumném pracovišti poznal, že někteří z mých kolegů by odchod např. do zaostalého výrobního podniku na rozdíl ode mne psychicky ani fyzicky nezvládli, a tak, ač neradi, začali projevovali nezbytnou požadovanou loajalitu k Husákovu režimu. Nevstupovali ovšem ve většině případů do KSČ..V tomto kontextu bych ani tehdejší počínání pana Fišera nějak výrazně neodsuzoval. Na druhé straně, člověk, který z osobních zištných důvodů takto morálně selhal a dobrovolně podepsal „úmluvu s ďáblem“, pokud by měl v těle nějakou zbytkovou čest, by na úřad prezidenta nekandidoval.
Tyto skutečnosti byly ovšem pro mozečky jeho příznivkyň zcela nepodstatné. Pro tento typ žen je rozhodujícím, že se Jan Fišer umí pohybovat ve společnosti, je inteligentní a umí přesvědčivě mluvit, skvěle a draze se obléká a již před volbami vystupoval jako veliký „státník“ a jeho vzezření je ve srovnání s poněkud strejcovským vzhledem Miloše Zemana výrazně elegantní. Tyto ženy pochopitelně nadšeně volily pana Fišera jako v minulosti jejich duchovní spřízněnkyně podporovaly Václava Klause. Stejně tak tyto omezené služebnické dušičky ve druhém kole prezidentské volby volily nadšeně PANA „knížete“, neboť má mnoho noblesních příbuzných v Rakousku a mnoho krásných zámků u nás i v zahraničí a jeho zjevně laskavá noblesní manželka by byla ozdobou „lepších“ vrstev naší společnosti. Pro slepičí mozečky uvedeného typu žen se služebnickým obdivem k „urozenému“ původu dotyčného pána (jinak v mládí nevzdělaného děvkaře a kavárenského povaleče) a jalové noblesnosti příslušníků rakouských šlechtických kruhů se nic jiného očekávat nedá. Při konkrétním dotazu, jaké duchovní hodnoty na tomto vyžilém staříkovi dotyčné ženy obdivují, nedokázala žádná odpovědět. Ne ovšem všechny příznivkyně „knížete“ patří do donem Juanem Matusem uvedené skupiny žen. Mezi voličkami Karla Schwarzenberga byly i inteligentní vzdělané ženy, které vzhledem ke své stavovské příslušnosti k tzv.„lepším“ vrstvám naší společnosti měly racionální důvod pro takovou volbu. Pro zbohatlice typu Karolíny Peake,, manželek současných milionářských spekulantů, různých VIPů, asociálních celebrit předvádějících před televizní obrazovkou svá oblečení v hodnotách statisíců, a žen, které by se do této „lepší“ společnosti rády prodraly, pohrdající „plebejskými“ pracujícími spoluobčany, byla taková volba zcela logická. Představitelé těchto vrstev společnosti vždy byli existenčními prostituty kolaborujícími s momentálně vládnoucí mocenskou klikou, ať už to byla Husáková éra nebo éra vládnoucí ODS. Pokud by se takové označení současných celebrit zdálo někomu urážlivé a nespravedlivé, stačí se vrátit tři desítky let zpátky a ověřit si, jak téměř všichni z této skupiny herců, populárních zpěváků a jiných celebrit v jednom šiku“ podepisovali tzv. „antichartu“ a jiné pamflety, hrubě znevažující oponenty Husákova režimu.
Z většiny těchto osob se po listopadovém převratu stali horliví klausovci. A zůstali jimi až do doby, kdy hvězda Klausovy slávy začala zapadat. Pro charakter těchto lidí je typickou i nevraživá až fanaticky nenávistná reakce ke svým kolegům (jako Jiřině Bohdalové nebo Martinu Dejdarovi), kteří, ač příslušníky této „lepší vrstvy“, se odvážili „vybočit z řady“ a vyslovit veřejně svůj názor. Karel Schwarzenberg, bytostně spjatý s asociální stranou TOP 09, by na postu prezidenta svým vlivem pozice a ambice těchto „lepších“ lidí nijak neohrožoval. Naopak sociálně cítící Miloš Zeman je u nich pociťován pro svůj vliv na veřejné mínění potenciálně nebezpečným. Počet těchto „lepších“ lidí z řad umělců a jiných celebrit ochotných kolaborovat se současnou mocenskou klikou vládnoucích psychopatů (dle počtu podpisů pod tzv. „antichartou“ a podobnými pamflety se dá jejich počet odhadnout na cca 4 000) by byl ovšem pro ovlivnění voleb sám o sobě nedostatečný, a proto tito lidé po léta vyvíjeli soustavnou nenávistnou kampaň proti Miloši Zemanovi se snahou deformovat myšlení především mladé generace a uvedeného významného podílu Juanem Matusem definované skupiny žen.
V posledních letech ovšem došlo k výrazným posunům v myšlení i vnímání reality u mnoha občanů, hlavně u žen. V této souvislosti je zajímavý i názorový „kotrmelec“ Lucie Bílé, která v jednom předvolebním televizním vysílání v r. 2013 veřejně přiznala, že tentokrát bude volit Miloše Zemana. Neodvažuji se posoudit, je-li to příznak nějakého pozitivního vývoje v jejím mozečku, nebo jednala-li znovu pod vlivem postojů Václava Klause. Jinak ale četnost výskytu nezávislých, samostatně myslících a duchovně svobodných žen se v současné populaci zjevně zvyšuje, takže se naplnil optimistický předpoklad, že den druhého kola prezidentské volby se v naší polistopadové historii nestal dnem opakovaného vítězství donem Juanem definovaných typů žen – a v případě, že Miloš Zeman bude zdravotně způsobilý znovu kandidovat, podobný scénář s výraznějším počtem jeho příznivců se dá očekávat i v příštích volbách v r. 2018.
