Na hroby blízkých,
známých i neznámých
padá zas listí,
zatím to není sníh.
To se jen listopad
své vlády ujímá,
vítr, chlad a mlhy
do služby najímá.
Co může,
to změní,
nepokvetou růže,
bude čas na snění.
Bude se brzy smrákat,
pozdě rozednívat,
a někdo bude plakat,
jiný zase zpívat.
Až poslední lístek
na větvičce zvadne,
vláda listopadu
pod bílý sníh padne.