Ahoj všem, jsem obyčejná seniorka (přesněji, minulý týden mi bylo 55). Vnoučátka ještě nemám, moje 30letá Kačenka mi sdělila, že do důchodu mám ještě pár let, prý mám být trpělivá.
Každý den mám před sebou spoustu juniorů, těch od 6 -15. Již hodně pátků. Není divu, že když jdu po městě, slýchávám často: "Jé, dobrý den, paní učitelko, jak se máte?" Je jich za těch 32 let opravdu hodně. Jen už nemám uši pro ten typický ruch ve škole. Miluji ticho. Začínám milovat samotu. Připadám si přesycená křikem, hlukem, mluvou...
Útočištěm se mi stal dceřin pokoj, ve kterém maluji, lepím, skládám, vyrábím a jsem šťastná. Nyní mám na programu ozdůbky na stromeček. Je mi krásně na duši. Právě jsem dolepila třetího andílka. Snad se bude líbit.