Už před léty jsem zavedla, že nebudu dávat k vánocům žádné hlouposti jako svetříky nebo mikiny. Dokud byla vnučka malá, tak hračky to jo, ale od pěti let už dostávala pobyty u moře se mnou, a tak jsme si docela užívaly. Holka to byla bystrá a vnímavá. A tak jsem rozdávala wellness pobyty v lázních nebo víkendové pobyty na chatách na horách, případně zimní pobyty delší. Někdy se zadařilo i moře s přispěním obdarovávané strany. V poslední době se ujaly vstupenky na představení divadel v Praze, převážně divadla Kalich, protože Paulovou a Zedníčka můžeme pořád.
A tak jsem letos dostala já vstupenky s dcerou na muzikál „Děvčátko“ podle povídky H.CH. Andersena – do divadla „Studio dva“ na Václavském náměstí. Příběhy Andersena jsou převážně smutné, né jako naše pohádky. Ale o představení psát nechci. Celé to představení bylo kapku vylepšeno setkáním s účinkujícím hercem. Dcera je kuřačka, a tak před představením jsme si sedly do divadelní kavárny – no venku v pasáži, protože uvnitř se kouřit nesmí. Já si sedla ke stolečku a ona byla uvnitř objednávat. V pasáži kouřilo povícero kuřáků, když dva z nich si přišli odklepnout cigarety do našeho popelníku – jestli dovolím. A tak povídám, vy zřejmě v tom představení vystupujete, když máte ten port přilepenej na tvář. Mladík přisvědčil, a tak další dotaz byl, co tam vlastně hraje, a tak jsem se dověděla, že „tatínka“. Najednou přišla dcera, a tak, abych navázala řekla jsem „hele hérečka“ hraje „tatínka“. Zasmáli jsme se všichni a my se zeptaly, jaké to představení je, a tak nám řekl, že je to smutný příběh, ale že je tam pěkná hudba.
Takhle vyzbrojeny jsme usedly do hlediště. Scéna byla opravdu úžasná – rozdělená na dvě půlky, nahoře byl orchestr a nebeské bytosti, dole hráli obyčejní lidé. Před přestávkou se stalo, že nám „tatínek“ spadl do zimní Temže, ale dobří lidé ho vytáhli a oživovali.
Samozřejmě o přestávce dcera opět vyběhla schody do pasáže pro pití a na cigaretu. Jo, sešli jsme se tam všichni, i „tatínek“. Tak jsem mu řekla, teda vy jste nám dal, už jsme si mysleli, že jste se nám utopil. Smích byl odpovědí a několik vtipných poznámek. A ten herec se jmenoval Martin Davídek, měl příjemný hlas, hezky zpíval a snad o něm za pár let uslyšíme víc.