Zážitek roku 2016: Hrátky s češtinou – úvod
Ilustrační foto: loupak.cz (s písemným souhlasem)

Zážitek roku 2016: Hrátky s češtinou – úvod

29. 12. 2016

(s výzvou čtenářům a prosbou redakci)

Vezmu to chronologicky. Ve školním roce 1967/68 se znenadání uvolnila situace. Já jsem toho využil a rozhodl se na rok přerušit studium a poznávat svět, začal jsem Rakouskem. Vycestoval jsem na fingované pozvání s devizovým kapesným jen na dva dny a musel jsem si hned najít nějakou práci. Čistě náhodou se mi podařilo získat místo na katedře Bohemistiky University Innsbruck, a to jako asistent – v podstatě šlo o ukázku živého Čecha a jeho hovorové češtiny. No, to byste, přátelé, nevěřili, jak to bylo zajímavé. Studenti nejrůznějších národností a zemí světa studovali češtinu, z neznámých důvodů, ale s velikým zájmem a mne to také ohromně bavilo. Pan profesor byl již hodně starý pán a byl nadšený, že mě získal, protože jeho čeština již byla zastaralá. Samozřejmě, že jsem studenty neučil to naše „volování“, tehdy bych to ještě nedokázal zdůvodnit, teď již ano – viz můj článek z 14.4.2015 Vole, vole, dobrý den! , ale třeba jsem jim vysvětlil, že u nás již neexistuje onikání, to pan profesor nevěděl.

Asi po 40 letech jsem zažil něco podobného ještě jednou. V Č.B. jsem se scházel s mladým Angličanem, který měl stejný nápad. Také přerušil studium v Anglii a pracoval u nás jako asistent AJ v jazykové škole. Již uměl docela slušně česky hovořit, i když nemusel, ale jemu se čeština líbila. Bavili jsme se spolu česko-anglicky a vzájemně se v jazycích procvičovali. Nakonec jsem ho přesvědčil o tom, že je čeština bohatší a zajímavější. Přišla totiž řeč na jména. Jedním z půvabů českého jazyka je to, že můžeme vytvářet velké množství zdrobnělin. Ze slova malý můžeme vytvořit zdrobnělinu maličký, malinký, malinkatý, či dokonce malilinkatý, nebo malilinkaťoučký. Zdrobňovat můžeme podstatná jména, přídavná jména a ti, kdo mají více fantazie, si jistě hravě poradí i s dalšími slovními druhy. Angličané vlastně neznají zdrobněliny ani u jmen dětí, takže pouze předřadí anglické slovo malý.

Ten můj přítel se jmenuje John Peter Wood. Tak jsem mu to předvedl. „Jako klučina (little boy) jsi mohl být jen little nebo small, citovější nádech má small Johny. „No vidíš a v češtině můžeš být Jan, Jenda, Jeník, Jeníček, Honza, Honzík, Honzíček. Little Peter může být, Péťa, Petřík, Petříček, Peťulda, Peťulka, Peťulínek, Peťánek, Peťáneček,. Ale i příjmení Wood (dřevo, les) můžeme udělat přátelštější: Dřívko, dřívečko, lesík, lesíček“.

Jeho první reakce byla „Tak proč se angličtina stává světovým jazykem č.1 a nemáte česká slova pro mnohé anglické výrazy, třeba v počítačové technice? Ano, toť otázka. Je to pouhý nešvar, lenost, móda, anebo co jiného? Kdo se mnou nesouhlasí, ať mě vydeletuje. Ale já se k tomuto tématu ještě vrátím. (Mimochodem, představte si, že v angličtině neexistuje slovo „úderník“.Online slovník jej překládá jako kladivo. Na druhou stranu české slovo tchýně v angličtině ten ošklivý nádech nemá, je to „matka ze zákona“ - SMAJLÍK).Teď bych se rád ještě trochu pozdržel u českých jmen a ukázal vám, jak jsem si s nimi pohrál. Takže otevírám téma

1. O příjmeních a přezdívkách.

* Jeden čas mě zajímalo, jak příjmení vznikala, konzultoval jsem to a dostal jsem se až do středověku. Pro dnes jen rozliším, že někde je to obtížné (třeba Hyndrák), jinde snadné (třeba Farský). Je ovšem zajímavé, kolik je u nás Brzobohatých (a to se možná někteří nechali přejmenovat kvůli lidské závisti (třeba na Gross nebo Rath). 

* Zajímavé je příjmení Skočdopole. Velmi mi připomíná indiánskou přezdívku z filmu „Ten, který tančí s vlky“.

* Při jakési oslavě jsem vyhlásil soutěž – „Vyjmenujte osoby s ptačím příjmením, které jsou buď obecně známé anebo je znáte vy osobně. Soutěž byla písemná a zvítězil jsem v ní. Poslední v mém seznamu byl Husák.
* Nechtěli byste si totéž vyzkoušet s příjmením květin - Karafiát, Konvalina, Fiala …Existuje vůbec pan Orchidej?

* Spisovná čeština vyžaduje oslovování 5.pádem, oslovování nominativem („pane Novák“) je považováno za nezdvořilé. Já to důsledně dodržuji, až na jednu výjimku. Můj student se jmenoval Otec a tak jsem mu také říkal, spisovné „pane Otče“ mi přišlo hloupé - jako ve mlýně. (Spolužáci mu stejně říkali „Taťko nebo Taťuldo“).

* Některá příjmení jsou hanlivá – Mizera, Vopruz, vulgární – Šoustal, jiná zase vycházejí z tělesné vady – Chromý (a možná, že i Půlpytel). Zajímavé je, že se tito lidé zpravidla přejmenovat nenechávají, ale můj kolega Cicvárek (hanlivé slovo ve stavařině) to udělal. Jenže mu to nepomohlo, pro studenty zůstal „Cícou“ i s novým příjmením - Jánský.

* Čímž se dostávám k přezdívkám. Uvedu roztomilý příklad ze ZŠ. V hodině češtiny suploval učitel, který žáky neznal. Procvičovalo se čtení. Vyvolal jednoho chlapce, zrovna toho nejslabšího. A ten začal velmi pomalu číst text: ..“Malíř potom ..vy.lezl na …žebřík.. a vzal do ruky“…V tom okamžiku už to učitel nevydržel: „No to je hrůza, jak ty čteš! Jak se jmenuješ?“ Jenže chlapec dokončil větu …“štětec“. Přezdívka Štětec mu již zůstala navždy.

* Podívejme se teď na příjmení Švec. Proč je správně oslovení „pane Šveci“? Já to nechápu. Říká se přece „ševče, drž se svého kopyta!“ Podle mne by i jeho žena měla být paní Ševcová.

* Vzpomínám, že jsem kdysi na štítu prastarého domku viděl nápis „Zkoušený kovář a podkovář František Dítětikašisněd“. Tady je původ příjmení jasný, spíš by mě zajímalo, jestli by u jeho manželky nebylo praktičtější Dítětikašisnědla než správné Dítětikašisnědová. Ale to už se dostáváme k přechylování ženských příjmení a tak se zeptáme našich několika nepřechýlených dam.

* Zajímavá je i vyloženě nevhodná volba povolání – již dříve jsem zmínil cestovní kancelář Zabloudil. Podle mého soudu by s tímto příjmením neměl být ani gynekologem.

* Má otázka pro čtenáře: „Znáte někoho, kdo se jmenuje Pozděbohatý anebo Brzochudý?“ Já ne. Ale proč tomu tak asi je?

2. Místní názvy

Dovolím si teď ocitovat úryvek z úvodu Al.Tollarové u jejího článku z 13.10.2014 Moje vernisáž fotografií: "Obcologie": Uprostřed Evropy, obklopená hradbou hraničních hor a hvozdů, leží nevelká zemička. Její lid do ní v šeru dávnověku přivedl praotec Čech. Mezi sebou se tento lid dorozumívá dílem řečí libozvučnou, znějící jako vánek či zurčení potůčků a řek, dílem drsnou znějící jako hromy a vichřice nebo údery kováře do kovadliny. Po staletí se usazoval a zakládal svá sídla na březích řek a říček, uprostřed luhů a borů a v jejich názvosloví nešetřil fantazií.

Přispěji svojí troškou, foto do sbírky jsem také Alče poslal. Jak jsem již dříve zmínil, bydlím na samotě nedaleko obce Brloh, kde místní občané velmi neradi slyší, že žijí v Brlohu. Ne, oni přece žijí v Brloze! A to přesto, že mají ve znaku obce medvěda. Ale ještě se vám v některém článku svěřím s velkými nepříjemnostmi, které mne potkaly v obci Řitka, když jsem cestoval autostopem na chatu v osadě jménem Závist.

A tím se, přátelé, dostávám k jádru pudla. Jsem zde na i60 až od konce února r.2015 a teprve nedávno, po náhodném přečtení těchto citlivých slov, jsem začal v magazínu listovat zpětně a objevovat další skvosty. Tak např. básničku Jany Šenbergerové z 29.4.2013 O rodné řeči, ve které se též vyznává ze své lásky k mateřskému jazyku, a potom další a další příspěvky, které využívají hravost se slůvky v próze i poezii. A zvláště pak humor. Vyhlásil jsem, že sbírám nová česká slova a dětské hlášky, mám od vás řadu nápadů a diskuzních příspěvků na chatu a příležitostně je budu publikovat, včetně autorizace.

Vážení souíčkaři. Od té doby je to ve mně jako v koze a je to i můj zážitek roku. Že totiž hravost není jenom pro mladé. Nebudu chodit okolo horké kaše. Po předběžném souhlasu Honzy Rašky vás tedy prosím, abyste věnovali pozornost tomuto mému návrhu: Rád bych totiž otevřel společné téma s názvem "Hrátky s češtinou: ..." a vyzval vás k jeho sdílení i ve vlastních článcích, ale se stejným názvem souboru – (před pokračováním nadpisu za dvojtečkou). Nejvíc by se mi líbila společná rubrika, (jako je třeba Próza/poezie), ale Honza mi odepsal: „ Ano, můžeme pak udělat společné téma (tag) "Hrátky s češtinou". Jde mi o to, že teď mnohé krásné články nový čtenář vůbec neobjeví a řadu dalších čtenářů se stejným zájmem by to mohlo přilákat.  Zatím se mi toto téma nepodařilo mezi tágy nalézt.

Ovšem samozřejmě bychom měli přetížené redakci pomoci – tj. vyhledat a zaslat jí seznam vlastních článků s tématem „Hrátky s češtinou souvisejících“. Helenka Červenka navrhla ho spojit s články, ve kterých už jsme si s češtinou v minulých letech hráli /povídky na 3 písmena r.2014 a Abeceda r.2015. A to je výborný nápad. Třeba autorka "příběhů na 50 slov" má již také pokračovatele a ke vtipným veršovaným článkům Evy Mužíkové se s veselými veršovanými příspěvky u nich roztrhl pytel.

Přibyly i článečky s roztomilými dětskými hláškami. Měl jsem v létě to potěšení sejít se v J.Č. se Zuzanou a Marcelou Pivcovými, obě můj návrh také rády podpořily. Marcele nedávno vyšel vtipný článek „S čerty (ne)jsou žerty“ a již dříve asi 3 podobně vtipné články Hance Šimkové „Hlavonožci“ a další. Věřím, že s naším krásným jazykem lze dělat různá kouzla, ale i diskutovat o různých jazykových útvarech, jmenuji teď jen namátkou jejich přehled:

4. Rýmy na splíny
5. Nová česká slova, včetně počešťovaných cizích slov
6. Dětské výroky
7. Lidová rčení, pořekadla, přísloví, idiomy, aforismy, bonmoty
8.Slang, nářečí a krajové výrazy (třeba brněnský hantec), profesní, studentský slovník
9. Rozdíly mezi nespisovnou a hovorou češtinou, vulgarismy jen v nezbytné míře při citaci
10. Dvojsmyslné výrazy, věty
11. Zajímavá synonyma
12. Jazykolamy, zkratky
13. Zvláště půvabné literární styly některých autorů v próze i poezii, včetně klasiků jako VladislavaVančury, Bohumila Hrabal,  humoru Jiřího Žáčka a dalších, ale i upozornění na novinky v literatuře.
14. Upozornění na zajímavé TV publicistické i populárně naučné pořady o češtině

Rád bych vám ještě připojil ukázku, jak bych si to představoval po technické stránce, ale již začínám mít panickou (odvozeno od slova panic, nikoliv od panika) hrůzu, že mi bude opět Květomluvou H.vytknuta nestravitelná litanie, tak připojím pár ukázek až v článku následném, již mimo soutěž. Ale je to jednoduché: Libovolně dlouhý či krátký útvar a buď námět k diskuzi anebo otázka pro čtenáře, případně zadání domácího cvičení. Např. „Sestavte verše tak, aby obsahovaly tato slova: x. y. z.

V závěru vám doporučuji shlédnout mistrovství Jana Wericha, kterému by se na i60 určitě líbilo. Tahle země není jen pro vážné a smutné literární amatéry! Kdybych to mohl přehrát Johnovi, zíral by jako tele na nový vrata…A měl by také nového koníčka – hobbíčka. No, mrkněte na jeho nápad, mimochodem podobný nápadům Helenky Červenky:

https://www.youtube.com/watch?v=k_gDG1gUdmo 

 

 

 

Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.

 

Hrátky s češtinou Zážitek roku 2016
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.