Dnes jsem na facebooku objevila tuto fotografii. Čas se pojednou zastavil a já se vrátila do roku 2011. Byl to nejtěžší rok mého života. Ze začátku jsem moc nevěřila, že to zvládnu. Umřít se mi opravdu nechtělo. Poté jsem si přečetla komentáře přátel a přestala brečet. Dnes děkuji životu za lekci. Hodně věcí se změnilo. Konečně jsem si uvědomila, na čem záleží. Musím jít dál, žít a hlavně mít se ráda. Předtím jsem to neuměla.
Dnes jedu na půl plynu. Žiju tak, abych dokázala těšit ze života a být oporou své rodině a svým blízkým. Velmi ráda maluji a vyrábím hezké věci. Práce? Svoje povolání miluji. Co na tom, že jsem ve škole jen 8 hodin týdně. Ráda bych si ještě alespoň párkrát takové ohlédnutí zopakovala.
PS: Je dobře, že se ta fotografie na facebooku objevila. Připomněla mi, že se mám mít pořád ráda a nemůžu vstřebávat všechny bolesti světa.
