Spousta lidí je rozrušená už z představy, že by měla někde veřejně něco říci, něco navrhnout či něco obhajovat. Raději se schovají a pozorují. (Češi většinou sledují, kdo asi bude vítězem, aby se k němu včas přidali.) – Ale dost ironií. Již od roku 1990 jsme slyšeli spousty námitek proti neziskovým organizacím. Začali to v jedné tehdejší úspěšné straně, kde se upřímně báli občanské společnosti – svobodných občanů – a pokračovalo to až do současnosti, kdy kolují zprávy o tom, že neziskovky jen vysávají státní rozpočet, podporují muslimy a brojí proti pořádkům. Svatá prostoto! Od kolébky do hrobu vás provázejí. Od mateřským center až po hospice. Člověk je často ocení, až když ho něco postihne (těžká nemoc) nebo se mu něco přihodí (např. oběť násilí) nebo potřebuje hájit svá práva (občanské poradny). Desetitisíce neziskovek jsou připraveny pomáhat ostatním lidem.
Proč že se jim říká „neziskové“? Protože sice mohou účetně a fakticky vytvořit zisk, ale musí ho využívat zase jen pro plnění svého poslání, nikoliv pro obohacování zakladatelů a vlastníků (jak je tomu třeba v s. r. o. nebo v akciových společnostech).
Neziskovky tedy o někoho nebo o něco pečují, něco prosazují (nekácejte nám tady alej), anebo hájí jiný veřejný zájem. Problém je, že někdy není jasné, co je to vlastně veřejný zájem a kdo ho hájí. Je veřejným zájmem, aby zůstaly stát stromy kolem silnice, když do nich opilí řidiči mohou narazit? Je veřejným zájmem provozovat kočičí útulek? Je veřejným zájmem, abychom pečovali o imigranty a dali jim v naší zemi šanci začít nový život? Naschvál si zde neodpovím, jistě má každý z nás určitý názor. Veřejným zájmem je, abychom se těmito věcmi zabývali, abychom měli svobodu slova a mohli se sami rozhodnout. Mezi těmi tisíci neziskovkami jsou určitě i některé podvodné, ale těch jistě není víc než podvodných firem nebo nepoctivých politiků.
A pak je spousta dalších, které si lidé vytvořili, aby si mohli užívat života. Tak třeba tělovýchovné spolky, kulturní sdružení, zájmové kluby. Já se ale vrátím k těm „veřejně prospěšným“.
Co s tím Kverulantem?
Uvedu tu jedinou neziskovku – nepečuje o rostlinky a broučky, ani o nemocné děti nebo seniory a možná ani nevíte, že existuje. Je to obecně prospěšná společnosti Kverulant (to je teda jméno, co?). Má heslo Nemluv, jednej (mají to v latině: Acta, non verba). Já je podporuji již několik let a sleduji, čím se zabývají. Pár příkladů:
V lednu získali zájemci nový, aktualizovaný seznam čerpacích stanic v ČR, které dostaly od České obchodní inspekce pokutu nejméně 100 000 Kč za nekvalitní benzín nebo naftu. Kverulant totiž v roce 2011 dokázal, díky financování od drobných dárců, zlomit dlouhodobě zaběhnutou praxi utajování těchto kontrol. Od té doby kvalita prodávaných pohonných hmot u nás stoupá a ubývá tak porouchaných motorů i zkažených cest a zbytečných oprav. Myslíte, že to šlo samo? Vůbec ne, bez těch, kteří se složili a celý boj s ČOI financovali, by se nic nezměnilo. Myslíte, že vás se to netýká? Asi nikdy nejezdíte autem nebo autobusem.
Druhým husarským kouskem je podle mne zákaz billboardů u všech dálnic a silnic I. třídy k 1. září 2017. Při automobilové srážce s billboardem u nás zbytečně zahyne přibližně deset lidí ročně. Billboardy nám kradou krajinu a jejich povolování je často spojeno s korupcí. Potřebná novela zákona byla po lítém boji přijata již v roce 2012, ale tím boj neskončil. Poslanci se ji od té doby pokusili již 4x změnit a nebezpečné billboardy k silnicím vrátit. Mezi ně patří např. poslanci Berkovec (ANO), Foldyna (ČSSD), Bendl (ODS) a senátorka Vrecionová (ODS, mezitím skončila). I díky Kverulantovi se jim to zatím nepodařilo. A je tu dobře vidět, že při prosazování zájmů billboardových firem proti veřejnosti (často s velkými úplatky), je jedno, z které strany politik pochází. Tři jsou ze Středočeského a jeden z Ústeckého kraje. Na úvodní fotografii (pořízené Kverulantem) jsou účastníci demonstrace převlečení za oběti smrtelných nehod vinou billboardů.
Už před lety si Kverulant všiml nedůsledného, až ignorantského přístupu policie k řidičům, kteří neoprávněně parkují na místech vyhrazených pro tělesně postižené. Vyzval své příznivce, aby takovým řidičům dávali za okna letáček. Strážníci pak zabavili na 60 falešných označení pro invalidy a padla i obvinění z padělání veřejné listiny.
Nebo: Ministerstvo pro místní rozvoj vedené Karlou Šlechtovou objednalo počítačový program, který nikdo nechce a nepotřebuje, a ten navíc ani nefunguje. Ale už stál půl miliardy (!) korun a další stovky milionů by ještě měl stát. Jde o tzv. Národní elektronický nástroj, který by měl sloužit k zadávání výběrových řízení. Takové programy však již dávno existují za zlomek ceny nebo i zadarmo. Ten z dílny ministerstva se navíc bojí využívat i samotné obce, protože jeho výstupy nejsou v souladu s platným zákonem. A to je vlastně jen příklad z obrovské řady předražených nebo nepotřebných „počítačových“ zakázek.
Bez koho by to ale nešlo, to jsou jednotliví dárci a příznivci, kteří Kverulanta financují například jen 1 Kč denně. Trvalý příkaz na 30 Kč měsíčně se může jevit jako zanedbatelná kapka, ale kdybychom kapkami vody naplnili sklenici, můžeme se napít. Když si nakapeme plnou nádrž, můžeme jezdit. Přesně tak to funguje. Jak jsem zjistil, průměrný pravidelný dar pro Kverulanta je 90 Kč měsíčně, u jednorázových darů to je 750 Kč. „Nevyužíváme žádné granty z veřejných zdrojů, jsme financováni pouze dary soukromých osob a firem,“ zdůraznil mi ředitel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org Ing. Vojtěch Razima. Protože kdo chce odhalovat chyby veřejné správy, nesmí být na ní závislý třeba dotacemi. Peníze dostává Kverulant i tak, že si na různých e-shopech (celkem na více než 500! - viz http://bit.ly/2mzrVrz) kupujete věci, které skutečně potřebujete. Obchodník část z utržené ceny posílá Kverulantovi. Je to známý a obrovsky prospěšný projekt „GIVT – Klikni a pomáhej“.
Každý Kverulantův podporovatel se tak podílí na uvolnění parkovacích míst pro invalidy, na čistších dálnicích bez nebezpečných billboardů nebo třeba pomáhá nemocnicím díky dnes již levnějšímu praní prádla (další z úspěšných kauz). Cílem je vždy napravovat věci ve prospěch společnosti. Chcete-li zvýšit současný počet 498 individuálních dárců, jste jen jeden klik daleko - před www.kverulant.org.
Ještě moje poznámka: Tak jako tomu je vždy v mých příspěvcích, nikdo si je u mne neobjednává ani mi za ně neplatí. Právě naopak, už léta přispívám Kverulantovi. Já vím, že hezčí je přispívat sportovcům nebo nemocným dětem. I to dělám – např. loni jsem pomohl s kampaní pro Klokánky nebo letos pro liberecký Babybox nebo už léta pro SOS dětské vesničky, u jejichž vzniku v Karlových Varech jsem v roce 1970 byl. A nepomáhám jen penězi. Myslím si – a toto považujte za moji definici relativně zdravého seniora! - že senior („důchodce“) je člověk, který má dost času a dost zkušeností na to, aby pomáhal jiným. Takových lidí je možná většina a jsem za to rád.
A kterým neziskovkám pomáháte vy? Aspoň tou déemeskou nebo měsíčním příspěvkem nebo materiálně nebo dobrovolnou prací? Těším se na ten deštík dobrých zpráv ve vašich komentářích!
