Vynikající stíhač nejen na svělých britských letounech Spitfire, které byly za druhé světové války ráznou odpovědí na v té době nedostižné německé Messerschmitty. Jeho jméno se stalo pojmem a jeho výjimečný život zdobila především osobní statečnost, touha po svobodě, věrnost a oddanost vlasti. Přestože válečný hrdina, letec František Fajtl, od jehož narození uplyne 20. srpna 100 let, bojoval s nasazením života ve Francii, Velké Británii i při osvobozování Československa, po druhé světové válce se musel vyrovnávat s nepřízní osudu a poznal i nevděk a ponížení.
Rodák z Donína na Lounsku se k letectvu dostal na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Krátce po okupaci Československa v roce 1939 utekl Fajtl do Polska, odkud se s transportem dalších českých letců dostal do Francie. Zde byl spolu s nimi zařazen nejprve do 104. francouzského leteckého pluku v Dugny-Bougret nedaleko Paříže. Absolvoval několik výcviků, učil se francouzsky a na jaře 1940 nastoupil k bojovému útvaru. Fajtl, který zpočátku létal na strojích Morane a Bloch, patřil mezi stovku českých pilotů, kteří tvořili téměř třetinu francouzského stíhacího letectva a podařilo se jim zničit 158 německých nepřátelských letounů.
Po kapitulaci Francie se Fajtlovi podařilo společně s asi 4000 československými vojáky dostat lodí přes Afriku a Gibraltar do Velké Británie, kde absolvoval výcvik na strojích Hawker Hurricane I a později Spitfire. V bitvě o Londýn bojoval u 1. a 17. perutě Royal Air Force (RAF), od května 1941 byl již příslušníkem 313. československé perutě. V říjnu 1940 si připsal na své konto první sestřelený německý bombardér.
V dubnu 1942 byl Fajtl jmenován velitelem 122. britské perutě s názvem City of Bombay a stal se tak prvním Čechem, který velel peruti složené převážně z britských letců. Po bitvě s nepřátelskými letouny byl sestřelen v severní Francii v blízkosti města Dunkerque. Podařilo se mu nouzově přistát na poli, z jeho stroje šlehaly plameny, hrozil i výbuch, ale Fajtlovi se jako zázrakem podařilo vyváznout bez zranění a schovat se v nedaleké strouze.
Přes mnohé útrapy provázené celkovým vyčerpáním i vězněním v zajateckém táboře se Fajtl dostal přes Španělsko zpět do Británie. Zde převzal velení 313. perutě a se svou jednotkou se zúčastnil několika vojenských operací. V tomto období si také začal pěstovat svůj charakteristický plnovous, který zdobil jeho tvář až do konce života. Podle vlastních slov si nechával vousy narůst hlavně proto, že mu pravidelné holení přinášelo problémy s pletí.
V únoru 1944 jeho britská mise skončila a přesunul se do tehdejšího Sovětského svazu, kde se podílel na utvoření 128. československé stíhací perutě a poté 1. stíhacího pluku. V bojích na podporu Slovenského národního povstání tak již létal na stíhačkách Lavočkin.
Po válce získal hodnost podplukovníka a také se stihl oženit s Hanou Chládkovou. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl z armády propuštěn, zatčen a degradován na vojína. Jeho ponížení vyvrcholilo nesmyslným sedmnáctiměsíčním vězněním na nechvalně proslulém Mírově v roce 1950.
Po propuštění z vězení Fajtl pracoval jako účetní stavebního podniku v Lounech. V polovině šedesátých let byl částečně rehabilitován. Úplné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. V roce 1990 byl povýšen do generálské hodnosti. Zemřel 4. října 2006 ve věku 94 let.
V poválečném období se naplno projevil jeho spisovatelský talent a o své zážitky a zkušenosti se podělil v mnoha knihách, které patří k tomu nejlepšímu z oblasti české válečné literatury. Mezi jeho nejznámější díla patří titul Sestřelen, ale válečné osudy popisuje i v dílech První doma, Vzpomínky na padlé kamarády, Létal jsem s Třistatřináctkou, Generál nebe nebo Dva údery pod pás. Letos byla vydána rozsáhlá Fajtlova biografie jejímiž autory jsou Jiří Rajlich a Jitka Režná.
Po Fajtlovi nese jméno obchodní akademie a park v Lounech, základní škola v pražských Letňanech, kterou zdobí i jeho pamětní deska a ulice v pražské Ruzyni. Za své hrdinství obdržel řadu domácích i zahraničních vyznamenání, například Řád Bílého lva, Řád M. R. Štefánika, či francouzský Řád Čestné legie. Posmrtně získal stříbrnou pamětní medaili Senátu.
