Důvodů, proč se Češi navracejí ke své staré zálibě, ze které si mladší generace často dělaly legraci, je několik. Kromě už zmíněných obav z cestování do zahraničí kvůli terorismu, je to i fakt, že mnoha Čechům se finančně daří lépe než dříve. A uvažují o koupi rekreačního domu jako o investici, o uložení peněz. Finanční poradci to označují za velmi dobrý tah, zejména, pokud se podaří sehnat chatu či chalupu v žádaných oblastech, kde ceny pozemku neklesají, naopak.
A tak dochází k následujícím situacím. „Když bylo dcerám kolem dvaceti, neustále jsme se doma hádali kvůli tomu, že nám na chatě s ničím nepomáhaly, až už jsme byli s mužem přesvědčeni, že chatu budeme muset prodat, protože o ni nikdo v rodině nemá zájem a my ji časem neutáhneme,“ vypráví třisedmdesátiletá Helena z Ostravy. „Jenže dcery mají děti a najednou je jim naše stará chata v Beskydech dobrá. Hádají se ony dvě mezi sebou, protože tam chtějí jezdit obě se svými rodinami a nejsou se schopny doladit, která ve kterém termínu. Každá za mnou přišla s tím, ať chatu přepíšu na ni a ne na tu druhou. Ještě z toho budou neshody v rodině, ale úplně opačné, než jaké jsem čekala v době, kdy se dcery tvářily, že trávit dovolenou na chatě je záležitost pouze pro nemajetné starce, zatímco objížděly jednu exotickou destinaci za druhou. Najednou si pochvalují, jak jsou Beskydy krásné a jsou tady každý víkend,“ popisuje.
„Pozorujeme trend, že lidé žádají dobře vybavené rekreační objekty, upřednostňovány jsou ty po rekonstrukci. Pokud jsou dobře a stylově zařízené, často je zájem koupit je takto celé i s vybavením,“ uvedla Marie Žáčková ze sítě realitních kanceláří RE/MAX. Podle statistik této realitky je nyní průměrná cena za prodaný rekreační objekt přes devět set sedmdesát sedm tisíc koruny. Ročně průměrná cena narostla o zhruba sedmdesát tisíc. Své statistiky má také Hypoteční banka, ta uvedla, že nejčastěji se nyní prodávají chalupy a chaty v ceně nad sedm set padesát tisíc do půl druhého milionu korun. Záleží samozřejmě na lokalitě a na stavu objektu. Klesá však zájem o vysloveně rozpadlé staré chaty, jejichž pořízení znamená obrovskou dřinu a náklady. Dříve přitom byl zájem právě o takové. Předešlá generace chatařů hledala co nejlevnější objekty na co nejlepších místech. Mnozí dnešní senioři tak na svých chatách celý život v podstatě dřeli.
„Koupili jsme chatu v roce 1979 a byla to vlastně rozpadlá kůlna na úžasném místě pod lesem v Beskydech,“ vypráví pětasedmdesátiletý Ivan z Ostravy. „Dřeli jsme na ní se ženou každý víkend, deset let jsme si kvůli ní nedopřáli dovolenou. Vše jsme dělali sami, stavba a zvelebování naší chatičky se stalo našim životním programem. Dnes se stává, že se u nás zastavují náhodní kolemjdoucí a ptají, jestli náhodou není na prodej. Známý, který dělá v realitní kanceláři, nám pozemek a chatu na něm ohodnotil na hodně přes dva miliony. Uvažovali jsme o prodeji. Zabezpečili bychom se a našli si nějaký pěkný penzion pro seniory. Jenže syn, který nám dříve vůbec nepomáhal, najednou s rodinou za námi na chatu pořád jezdí. Investuje do ní, stal se z něj stejný kutil jako jsem býval já,“ říká.
Něco se však změnilo. Dnešní nová generace chatařů, což jsou lidé ve věku kolem čtyřicítky, od chataření očekávají něco trochu jiného, než očekávali jejich rodiče. Pro generaci, kterým je nyní nad šedesát, bylo chataření a chalupaření často únikem z reality. Mnozí lidé bydleli v panelácích, v práci se neměli moc jak realizovat, do zahraničí mohl vycestovat málokdo. Budování a vylepšování chatiček a chaloupek bylo vítaným zpestřením života, pro mnohé až jeho smyslem. Mladí se tomu smáli. Dnes chataří také, ale s tím rozdílem, že od chat očekávají především možnost být v přírodě, rekreovat se. Ne dřít a dělat vše svépomocí.
Každopádně se realitní makléři shodují, že mít nyní chatu či chalupu v dobrém stavu a v pěkném místě s dobrým dojezdem, je terno. Pokud ji bereme jako investici, jsou to dobře uložené peníze, jejichž hodnota neklesá. Pokud je to především srdeční záležitost, majitelé už nemusí být zneklidnění představou, že rodina o chatu nebude mít zájem. Mnozí už zjistili, že zájem je velký. Jisté je, že chataření a chalupaření označované za jeden z rysů typických pro Čechy, právě prožívá období renesance.