V roce 1976 jsme prchli z Prahy a na jihu Čech se nám líbilo. Ale děti, když dospěly, vrátily se do Prahy. Nějaký zákon schválnosti je vyhání zase do přírody. Dojíždění je nepříjemné, ale příroda vše nahradí. Nejvíce mne v novém bydlišti syna Viléma zaujala blízkost Štiřína. Působí tam botanik Václav Větvička. Romantiku zámku a parku přehlušila zvláštnost restaurace ATIS. Připadala mi jako nějaká obluda. Architekt Vladimír Kačer- latinsky Atis, jí nedal jen jméno, ale ve stylu organické architektury vystavěl členitou stavbu, proměnlivého prvoka ze dřeva, skla, kovu a keramiky. Žije si svým způsobem. Ukrývá relaxační centrum, se saunou, wellness, apartmány a restauraci se salónky. Atis je spojen se sportem- golfem, stejně jako Štiřín s rodinou Ringhofferů. Před sto lety se zde začal hrát golf.
Ringhofferovy továrny patřily k největším průmyslovým závodům v Rakousku Uhersku. Historii rodu začal František I., kotlář z Müllenderfu, který odešel po vyučení z Vídně do Prahy. Jeho syn zřídil továrnu mědi v Kamenici u Jílového. Z výroby pivovarských sudů přešel k cukrovarným zařízením. Další syn František III. vyráběl již železniční vagony. Byl velmi pohotový a značně rozšířil majetek rodiny. Synům přenechal továrny a rozsáhlé panství v Kamenici, Štiříně, v Kostelci u Křížku a ve Velkých Popovicích. Nejstarší syn, opět František IV., rozšířil výrobu a stal se zástupcem závodů, které měly prvenství ve výrobě vagonů ve světě. Ovšem v roce 1938 se rodina přihlásila k německé národnosti a dynastie rodu po válce zanikla. Rozsáhlé panství kolem Kamenice propadlo státu. Pozemky patří minsterstvu vnitra a jsou pro veřejnost nepřístupné. Nepřístupná je i hrobka rodu Ringhofferů, ke které vede z Kamenice nádherná stará lipová alej. Půlkruhová zeď, se sochou Ukřižovaného - dílo J. V. Myslbeka uprostřed, a po stranách uzavírají zeď kované mísy s řeckým ohněm. Vše ukryto v lesíku na Zaječím vrchu, obehnáno bytelnou zdí a kovovými vraty. Kolem lesíku jsou ohrady s koňmi, protože zdejší vyjížďky do přírody jsou vyhlášené.