Citát praví:
Vztah je obchod, komodity jsou „Dotek, pohlazení, energie, světlo, teplo, myšlenky, emoce, city, sex (pro některé ženy ještě důležité peníze)“ Pokud někdo dává a nedostává, jde jinam …
Jsem jako nádoba přetékající city, které musí ven. Nepochválíte mě, protože objektem mého vzplanutí je ženatý muž (a to se nedělá, proto taky ten citát v úvodu).
Vůbec jsem na seznamce vztah nehledala, vztah si mě našel sám. Zatímco pod dojmy z jedné seznamky jsem plodila „Jiřího z Poděbrad“ a snažila se sbalit Pepu protože jsem mu přisoudila vlastnosti, které jsem chtěla, aby partner měl (později se ukázalo, že je to sebestředný hulvát ), na druhé seznamce mi byly servírovány jako na stříbrném podnose a já je neviděla. Pořád jsem stála přede dveřmi, které nikam nevedly. Po dvou dnech jsem prozřela a sáhla po stříbrném tácu, jako náplast na bebíčko, které jsem si svou hloupostí způsobila.
Víc toho uvádět není třeba. Je mi jasné, že je to vztah dočasný a neperspektivní, ale já už perspektivu nepotřebuju, ta je v mém věku životem dána a on má mantinely přesně dané taky a nehodlá je překročit nebo posouvat. Ale díky svému založení a kladnému vztahu k milostným hrám mohu poskytnout něco, co tomu druhému schází a oběma nám přináší radost k obapolné spokojenosti. Náš vztah není postaven na podvádění (což bude diskutabilní, že ) nebo šizení partnera, ale snahou nahradit, co manželský partner není ochoten poskytovat, nezáleží na tom, proč.
Přirovnala bych to k filmu „Králova zahradnice“ pokud jste to někdo viděli, budete vědět, o co jde, pokud ne, zkráceně osvětlím. Děj se odehrává v době Ludvíka čtrnáctého (král Slunce), který v podstatě založil světoznámé zahrady ve Versailles. Královský dvůr za doby Ludvíka XIV. byl nabitý vášněmi, lascivností a nebezpečím. Tam se potkali hlavní architekt a mistr André Le Notre a madame Sabine De Bara jako emancipovaná zahradnice, která musí obstát nejen jako profesionálka, ale navrhne zahrady obdivované celým světem.
On ženatý v nefunkčním manželství, ona vdova (tehdy se lidé nerozváděli, jenom si žili vlastním životem). V jedné ze scén, kdy už bylo jasné, že ti dva v sobě nacházejí nejen pracovní partnery, ale vzniká i něco hlubšího, se Sabine Andrého zeptala, jestli je pro něj jenom součástí zábavy? Odpověděl ji, že vůbec ne. Pak mu navrhla „jste-li hladový, nasytím vás – jste vyhládlý?“ a on odpověděl „velice“ – v podstatě velmi cudné vyznání a nabídka. V Madame De Bara našel zalíbení i sám král, proto „Králova zahradnice“, ne snad zalíbení milostné, ale lidské – okouzlila ho svou bezprostředností a přímostí (pokud by někdo měl zájem, je na netu ke stažení ).
Taky jsem ve svém případě měla dotazy, jestli hledá zářez na pažbě nebo chvilkové povyražení. Obě označení zavrhl, hledal diskrétní funkční vztah bez toho, aby bylo ohroženo jeno manželství (samozřejmě není pánem svého času, rodina a zaměstnání ho velmi vytěžují a mě to takhle vyhovuje, navíc je o dost mladší). A tak jsem velmi vyhládlého muže vyslyšela a za to si nepřipadám špatná.
Citát z knihy „Štěstí není náhoda“ od Eckarta von Hirschhausena
Podobné je to se sexem. Pořád jenom sám, dříve nebo později si člověk řekne:
"fajn, bylo to hezké, ale chtělo by to změnu".
Dělit se o smyslnost s někým druhým poskytuje větší potěšení než být sám. O štěstí platí totéž.
Štěstí můžete dokonce jen předat dál, aniž byste z něj sami okusili. Je totiž nakažlivé.
Nechlubím se, ani nekaju. V jednom Italském filmu byl citát: "pokud potkáš něco krásného podrž to tak dlouho dokud nenastane čas to pustit", tak to zkouším ... :-)))